Na halloween jdu za kluka- počkej, ty taky?!

30. october 2010 at 16:53 |  Jednorázovky
Kirsten axe
Fotograf: Michal Vaněk


"Tak se sejdeme ve 22.15 primo u pokladny," stálo v sms od Patrika. Jedním pohybem jsem zaklapla mobil a vrátila ho do malé kapsičky u kožené kabelky.
"Co, vy dvě hrdličky?" divila se Michelle. Už delší dobu věděla, co se mezi námi s Patrikem děje a nechtěla věřit tomu, že dosud nejsem do něj zamilovaná, ikdyž o něm neustále povídám.
"Nic, co by? Jdeme večer jen do kina..." odpověděla jsem a strčila ruce do kapes.
Venku už letní dny skončily, vystřídaly je vlhko, chladno a opadané listí všude kolem.
Zrovna jsme procházely kolem staré školy,kam jsem dřív jeden rok chodívala. Ale musela jsem odtud po měsíci odejít, protože na prvňáčka to bylo moc daleko, abych do ní docházela sama. Ani jsem to tam vlastně neměla moc ráda. Seděla jsem v lavici se svojí nejlepší kamarádkou, se kterou jsme se začaly v novém kolektivu hádat.

Znovu jsem žasla nad tím, jak všechno rychle uteklo. Dneska jsem úplně jinde, strašně daleko.

Kráčely jsme liduprázdnou ulicí a pouštěly si do sluchátek veselé písničky. Stejně to nezabránilo stesku, který cítila Michelle, aby se šířil dál, ke mně.
Nevědomky jsme zamířily zase na tu cestu, kterou jsme za večer prošly už několikrát. Ani jedna si toho nevšímala.
"Štve mě ten André. Chci, aby se vrátil, chci, aby toho začal litovat, chci, abych ho pronásledovala ve snech, chci, aby si mě zase přidal do přátel, chci, aby se mi omluvil, chci, aby přilezl, chci, prostě chci," zašeptala potichu a očima zamířila ke hvězdám. Jejími rty tato slova vycházela tak sebejistě, jako by odříkávala modlidbu.
Pohlédla jsem na ni a povzdechla si. Ještě nedávno bych řekla to samé.

Kromě šumu listí se venku nerozléhal jediný zvuk. Chvílemi jsem dokonce měla pocit, jako kdybychom s Michelle byly na světě samy. A také jediné, které se trápily.

"Moment, měla jsem pocit, jako by mě někdo volal?" Zbystřila Michelle.
"To se ti určitě zdálo, půjdem. Pomalu to už nestíhám," odpověděla jsem a vzala ji za paži, kterou obepínal černý měkký kožíšek.
"Ne, někdo mě volal! Ti, kolem kterých jsme procházely teď! To byl určitě on!"
"Kdo on? Michelle, s těma tvýma depkama tě chytne i schíza. Pojď, jdeme," naléhala jsem.
"Ty se tam jen nechceš ukázat, že? To byla Hayley a Cody," trvala na svém. Její pohled směřoval k nim, ačkoliv jsme byly už docela daleko.
Měla pravdu. Kdyby mě měla Hayley vidět v takovém stavu, propadla bych se. Vždyť mě Hayley nějakou dobu měla i jako vzor...
Nevím, proč jsem s ní nakonec souhlasila se na několik kroků vrátit zpět. A skutečně to ona byla. Stála vedle svého nepatrně vyššího přítele a oba dva dokuřovali cigaretu. Něčemu se smáli a jakmile Michelle zahlédli, zvolali její jméno.
"Říkala jsem ti to," drkla do mě loktem a vykročila k nim. Hayley se k Michelle rozběhla a uvítala ji.
Stála jsem trochu opodál a koukala se na její prodloužené vlasy, které jí sahaly skoro až k pasu. Špinavou blond vystřídala paleta červené, hnědé a zrzavé a i přes tu tmu jsem viděla, jak jí ta barva sluší. Držela za ruku svého přítele a potom si všimla, že ji pozoruju. Chvíli mě zkoumala pohledem, jako by mě nemohla poznat a nakonec mě objala.
Byla to holka odvedle, o kterou je vždycky v partě nouze. Za to jsem ji zase obdivovala já.

kiax
Zatímco se Michelle bavila s Hayley, stále jsem stála opodál se zkříženýma nohama a pozorovala Codyho. Na srdci jsem cítila hřejivý úsměv z toho, jak se ti dva k sobě hodí. Stejná povaha, oba dva ukecaní, skoro stejně vysocí.
Zároveň jsem nevěděla, co se to ve mně děje, jako kdybych vedle toho úsměvu cítila i obrovský otazník.
"Hele, Kirsten, ty tady někde bydlíš, co?" Zeptal se mě Cody a pohodil hlavou. Neustále si hrál s čerstvě píchnutým piercingem ve rtu.
"Noo, jo? Odkud ty mě vlastně znáš?" Naklonila jsem se k němu se zájmem.
"Já znám všechny," mrknul na mě. "I tady Hayley mi říká všelijaké drby."

Okem jsem se podívala na Hayley a otazník vystřídal neblahý pocit. Hayley sklopila oči a zastyděla se."Ono je to trochu složitější... Ale je to jedno."

"My už budeme muset jít," řekla Michelle do ticha. Moc dobře věděla, co jsem podezřívala a chtěla zabránit mým dalším otázkám, které mi stejně byly úplně jedno. Nechtěla jsem se motat do jejích věcí, co o mně říkala.

"Měj se," objala jsem ji a podala Codymu ruku. "Ráda jsem vás zase viděla."

"Ono je to fakt moc složitý, nechtěj to radši vědět," zašeptala Michelle, když jsme procházely parkem.
"Ale mě vrtá hlavou, kdo to je! Proč mi někoho připomíná?"
"Prostě je to její kluk. Chápeš?"
"Ale odkud mě zná?
Michelle se odmlčela.
"Je to fakt složitý," pronesla skrz zuby a prohrábla si rukou havraní vlasy.
"Je mi to jedno." Odsekla jsem a podívala se na mobil, zda-li mi neodpověděl.
"Kolikátého je dnes?"
"Tuším, že... je Halloween? Jednatřicátého?"

Během několika vteřin jsem namačkala textovku a podívala se jí do obličeje. Potom jsem zaklapla mobil.
"Co se tak tajemně usmíváš?" zamrkala na mě očima a zastavila se.
"Jen tak, pořád mi hlavou vrtá ten Cody. Něco se mi na něm nezdálo."
"No dobře, tak já ti to řeknu," posadila se na nejbližší lavičku. "Cody je ve skutečnosti holka."
"A to je jako převlek na Halloween?" rozesmála jsem se a třela si o sebe dlaně, aby se mi zahřály.
"Ne, za tři roky jede do Ameriky na operaci... Nechá se předělat."
 

1 person judged this article.

Comments

1 Vědec Záhad Vědec Záhad | 30. october 2010 at 17:02 | React

Moc hezký článek - je možná nejdelší, co jsem na toto téma četl :D

2 Marsi :) → Méérs Marsi :) → Méérs | Web | 30. october 2010 at 17:31 | React

Moc pěkný :-) a ty fotky jsou taky mimochodem super..
.. Ty jo, být na místě hlavní hrdinky, asi by mě kleplo... :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement