Dospělost- A přeci jen bych chtěla ještě chvíli být puberťačkou

1. november 2010 at 20:37 |  Jednorázovky
kiax a márty
Seděla jsem na kovové židli uprostřed docela chladné místnosti. Bílé stěny mi ještě více naháněly husí kůži a vzduchem byl cítit obrovský průser. Netrpělivě jsem přešlapovala z nohy na nohu a snažila se vymyslet co nejpřesvědčivější odpoveď na otázky, které pravděpodobně v příštích deseti minutách dostanu. Tyto odpovědi rozhodnou o tom, zda-li budu dál normálně žít.
Až teprve teď mi začaly hořet tváře.
"Kdybys to konečně pochopila, že už nemáš dětský věk," zasyčela jsem potichu pro sebe a dlouhé červené nehty zaryla do kůže na hřbetu druhé ruky.

Udělala jsem znovu blbost. Zase drogy, zase chlast, zase večírky, zase bez řidičáku, zase rvačka, zase tohle, zase tamhle... 
Sama jsem ještě na té židli seděla opilá, ale chlad vycházející z kovu a smrad z toho, že jsem v pořádné bryndě, mne jistě nutil střízlivět a vymýšlet. Hlavně vymýšlet.

Trhla jsem sebou, když jsem za svými zády uslyšela bouchnout dveře. Nahrnula se mi krev do tváří a do uší jako malému dítěti, kterého přistihli při krádeži sladkostí. Kdyby někdo četl mé myšlenky, přistihl by mne i při lži, kterou hodlám co nejpřesvědčivěji vyslovit.

Na stole přede mnou přistála složka mých papírů. Ještě jednou jsem sebou cukla a skousla si dolní ret.

"Tak hele," posadil se na druhý konec stolu, složil ruce a mírně se ke mě naklonil. "Nehodlám tady dělat žádný proslovy o tom, jak seš neukázněná, nehodlám tě tady nutit mi něco říkat ani tu nehodlám sedět dlouho, protože mám kurva po celým dni už docela hlad a v mojí oblíbený pizerii zavíraj za tři čtvrtě hodiny. Tak to rychle vyklop v několika větách, cos udělala a potom se rozhodne, jestli půjdeš na noc do basy, jestli dostaneš podmínku anebo půjdeš v pohodě nevinná domů. Potom budeme oba dva, nebo přinejmenším alespoň já, šťastní."

Hlasitě jsem polkla a shrábla si pramínek vlasů za ucho. 
Olízla jsem si rty a drze se mu podívala dlouze do očí. "Mám žízeň. Můžu se napít?"
"Dostáváš mě, Kim" zatvářil se pobaveně, opřel se o židli a zkřížil ruce na prsou. "To tu pro vězně nevedeme." 
"Hm, koukám, že to tu není pětihvězdičkový..." rozhlédla jsem se po místnosti a na vteřinku se zahleděla do blikající žárovky nad dveřmi.
"Tohle není hřejivá postel tvýho tatínka, kterej tě dostane domů. Tady seš u výslechu, Kim.."
"Dereku, já vím." odsekla jsem a sklopila zrak.
Chvíli panovalo ticho.  Loupala jsem si lak z nehtů a tiše si prozpěvovala melodii letošní hitovky.
"Tohle je nějakje rituál?" pozdvihl obočí.
"Jo, potřebuju se uklidnit. A taky tě zdržet od večeře."
"Nevadí," vytáhl z kapsy mobil a vyťukal číslo. "Zavolám si pizzu přímo domů. Potom tu můžu sledovat tvoje nehty až do rána."

Pohlédla jsem mu do očí a teprve teď jsem zpozorovala, jak je.. skutečně pěkný. Nikdy dříve jsem nezkoumala jeho tvář tak detailně jako teď, když už jsme tři roky po rozchodu. Často si v našem vztahu dělával ze mě srandu, když jsem musela do školy a utahoval si ze mě, že jsem malá puberťačka. Dneska před ním seděla docela...dospělá žena.

Derek vzápětí zaklapl mobil a oddychl si. "Kim, nesnaž se tomu všemu uniknout. Jsi teď na výslechu, ne u zkoušení z matiky. Tohle není sranda, když jedeš opilá bez řidičáku dvoustovkou ze rvačky, kterou jsi zavinila ty."

"Nezavinila jsem ji já! Nemůžu za to, že ten debil, kterej mi nesahá ani po kotníky, si musel vybít vztek na to magorovi, kterej ho skoro zabil. Tohle není už moje vina."
"A to, že je ten magor drogovej dýler, u kterýho jsme našli tvoje věci, který byly vyměnený za hašiš, to taky není tvoje vina, co?"
Sklopila jsem hlavu.

"Kim, dospělou z tebe nedělá jenom měsíc po osmnáctinách. Nedělá to z tebe řidičák ani to, že si teď z fyziky omluvenky můžeš psát sama. Sakra mysli už.."

"Ne, neudělá to ze mě ani můj bejvalej psycholog, kterej si mě teď zavřel k sobě domů do sklepa a žádá, abych se k němu vrátila."
"Co to říkáš?"
"Jsem dospělá," mrkla jsem na něj a naklonila se k němu. "Ale přeci jen ještě chci být puberťačkou."

(Omlouvám se za to, že to vůbec nedává smysl, ale momentálně mi nedává smysl absolutně nic, co se kolem mě děje :D Ale mazat to nechci...)
 

1 person judged this article.

Comments

1 Vé | Web | 2. november 2010 at 20:51 | React

Mě to smysl dává. Je to skvěle napsané. Zhltla jsem vážně rychle.

2 mannie mannie | 11. november 2010 at 23:14 | React

Je úžasný, máš vážně talent :).

3 Kate Kate | 22. july 2011 at 16:05 | React

Já jsem v tom smysl našla :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement