Přechází mě to stranou

12. december 2010 at 17:04 |  zážitky
..

I remember years ago
Someone told I should take
Caution when it comes to love
i did, i did

Ztratila jem přednedávnem deník ze září/listopad. Chvilkově jsem si to neuvědomovala až do doby, kdy mi vlastně došlo, že ty dva měsíce jsou ztracené. Pořád doufám, že se někde válí na viditelném i neviditelném místě, ale hlavně aby mi ho proboha zase někdo nesebral. Od té doby píšu do mobilu poznámky.
Jednou jsem psala docela zajímavou poznámku ve zvláštním stylu, psala jsem skutečně co cítím a dokonce jsem věděla, že by se to dalo někde nechat použít. Přepsat sem.

"Mohl bych si prosím sednout?!" přerušil tuto písničku nevrlý hlas starého pána.
"Jasně," zakoktala jsem, strčila pramen vlasů nervózně za ucho a pohledem koukla vedle mě. Připadala jsem si hrozně trapně, když jsem si jej nevšimla přicházet.
Vedle mě seděla jedenáctiletá holčička v růžovém a koukala na mě vyčítavým pohledem, jako bych byla hrozně nevychovaná. Vztekle jsem popadla věci a stoupla si. Stejně jsem za chvilku vystupovala.
Omylem jsem tu poznámku vypla, jak jsem byla rozrušená a musela jsem dělat několik věcí najednou- držet tašku, učebnice, které mi padaly a udržet nový mobil, aby mi nespadl.
Poznámka se neuložila.

A v tu chvíli jsem na toho dědka pocítila vztek.
Takhle zanikají sny, takhle zaniká všechno hezké, co se vám dařilo. Malou nepozorností, že místo uložit zmáčknete vypnout. A ani se vás to nezeptá na "opravdu chcete ukončit?". Na tohle se totiž život neptá.

Celý den jsem kvůli tomu byla mrzutá. A teď jsem mrzutá taky.
Z něčehosi ale jiného.

Opouští mě ten obrázek nade mnou, opouští mě pomalu ten pocit bezpečí, opouští mě ten člověk. Ne jeho zásluhou, ale mojí, protože to jednoduše přestávám cítit. Protože se to neudržuje, protože každý svět považuje naši situaci za něco jiného.

Zlepší se to, nevím.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Eithne Eithne | 13. december 2010 at 9:24 | React

Jééé...já asi miluju tvoje články. Obzvlášť zajímavé je, že máš poměrně podobné myšlenkové pochody jako já a to se hned tak nevidí...ale souhlasím, život se neptá, jestli "opravdu chceme ukončit," já sama jsem díky tomu ztratila nejbližšího člověka na světě a takového druhého už nenajdu nejspíš nikdy...:(

2 kirstenaxe kirstenaxe | 13. december 2010 at 14:43 | React

Alespoň se člověk poučí. Časem ti to stejně přijde dětské a naivní, stejně tak jako teď mě. Moc všechno hrotím a zároveň mám asi ráda sebeubližování- nalhávání si něčeho, co není.

3 Eithne Eithne | 13. december 2010 at 17:27 | React

Jojo...asi máš pravdu.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement