Vypadni, hajzle

21. december 2010 at 15:08 |  názory
xx
To ze mně vyvěrá,poslední krůpěj, lístost
Už lásku necítím,už nejsem lidská bytost
To chlap snad stvořil tenhle svět?!
To Bůh si nemoh vymyslet
A já už nevím, kolik let
Jsem v něm jen pusté křoví

(úryvek textu z písničky Lorraine v podzemí)
Když ulehám do postele, ani tolik se nezamýšlím nad tím, co se mi bude zdát jako nad tím, jaký bude příští den, jaký byl dnešní, vyjímečně, jak bylo před rokem, jak možná bude v budoucnosti...
Stejně tak jako Vy.

Chvíli jen tak ležím, s otevřenýma očima. Potom je zavřu, přetočím se na bok, lehnu si na levou ruku a pravou ruku si tradičně zakryju pusu... Možná stejně jako Vy.

Ležím třeba pět minut, deset, dvacet, půl hodiny.. Stejně tak jako Vy.

kiax

Naštvaně se po hodině a půl podívám na hodinky a zjistím, že už je jedna ráno.. Stejně tak jako Vy.
Někdy, když už fakt není úniku, jdu do kuchyně a napiju se teplého mléka.
To už nemusí být jako u Vás.

Ale když už skutečně nemůžu usnout a čas neúprosně utíká vpřed, sednu si s tím mlékem před okno a zírám ven. Ve tmě a hřeju si studené nohy u topení.
Vždycky mě ovládne zvláštní pocit. Takový... vyjímečný.
Kdy je ticho, kdy vnímám skutečně všechno všemi smysly. A mám pocit, jako by nikdo kromě mě neexistoval.

Ikdyž jak se tomu říká... Vy to taky tak určitě máte.

Včera jsem tak nějak podvědomě plánovala úteci dneska před školou. Existuje sice slovo MUSÍŠ, ale existuje i NEMUSÍŠ. V případě, že když mi nezazvoní omylem budík, tak přeci nebudu spěchat do školy jen proto, abych dostala další pětku z matiky. Protože jsem se na ni včera neučila a dneska pravděpodobně taky nebudu.

Zamysleme se vlastně nad tím, co se děje v noci. Někdo mluví, někdo chodí, někdo brečí, směje se, jiný nedělá nic. Nevím, z čeho to vzniká.
Jen vím, co v těch snech sere mě.

Sereš mě ty, hajzle.
Každou noc už dva týdny se mi o tobě zdá.
Vždycky se usmíříme
Vždycky se rozhádáme
Vždycky jsem za debila
Vždycky tam brečím
Vždycky se modlím za to, abys byl pryč
Vždycky tě začínám líbat první já
Vždycky cítím já tu ignoranci od tebe
Vždycky tě chci jenom já,
ne ty mě








Je to směšný.
Ale skličující.
Drtí mě to. Člověk se snů bát nemá. Já se jich nebojím, já je jen nenávidím. Radši vypiju čtyřikrát víc kafe, než abych tě zase v noci viděla, jak se muchluješ s tou drzou --
Už si jenom přeju, abys byl navždy pryč.
Vídám tě sice pravidelně dvakrát týdně, ale proboha přeju si, abys mi byl jedno nejenom v mém životě, ale i v těch snech.
Dneska jsem narazila v Praze kavárnu s nádherným moderním interiérem amerického stylu. Nebyla to tak obyčjená kavárna ani fast food, žádná restaurace...
Ale zákazník si mohl přijít udělat vlastní zmrzlinu. Já volila malinovou. Nasypala jsem tam led, maliny, přísady a sama pozorovala, jak se dělá oblíbené jídlo každého malého děcka. Rozplývám se, štěstím se mi lesknou oči a už už si představuji tu lahodnou chuť. Sice všechno dělám neohrabaně, padá mi to z rukou, ale pořád jsem natěšená. Pořád jsem nadšená, jako to malé dítě, které řeší v daný moment jenom tu podělanou zmrzlinu...
A ty tam přijdeš a pokazíš mi to.
Zmrde.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nějaká holka. nějaká holka. | 22. december 2010 at 22:18 | React

To naštve..
Prozradíš mi,kde ta kavárna je?:) :D

2 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 22. december 2010 at 22:33 | React

Proč ne?:) V mých snech ...

3 nějaká holka. nějaká holka. | 23. december 2010 at 19:44 | React

Aha:D
To víš,né každýmu to dojde rychle))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement