Co se skrývá ve starých továrnách

16. april 2011 at 14:52 | Kirsten Axe |  zážitky





"Ikdyž nemůžeš na tu školu jít, dovol si aspoň se jít podívat na jejich práci," řekla mi M. "nemůžeš jen sedět doma a ronit kvůli tomu slzy. Holt zůstaneš na gymplu, který ti diplom dá, nedá ti ale to, co tě baví."

A šla jsem.
Zmalovala jsem se, oblékla se do zimy do krajkovaných punčoch a pyramidkových kožených bot a vydala se do staré továrny.
Jen jsem vyšla z metra a už jsem viděla skupinky vkusně oblečených slečen, jak pokuřují cigarety a vůbec nevypadají na to, že by spěchaly na přehlídku. Třeba začne až později.

Nechala jsem se vést vlastními nohami. Pode mnou byly rozkopané kachličky, které vypovídaly o stáří této neudržované šedé ulice. Thámovy.

Pro jistotu jsem si vypnula hudbu, abych mohla slyšet rozhovory lidí, co tu studují nebo jsou přinejmenším z podobné branže.

"Tak si mě vyvolala k tabuli a zeptala se mě, co to jsou plastidy. Tak jsem jí řekla, že se dělí na aminoplasty, chloroplasty a tak, a ta mě posadila s pětkou do lavice. Prej jsem jí měla říct, jak vypadají. Tak si mě na příští hodinu, představ si, zase vyvolala k tabuli, jestli si to nechci opravit. Jo, šla sem. A zase koule, prostě celá třída má z jejího zkoušení čtyřky. Ale testy, ty jsou v pohodě. Tam mi do nich nikdy nemůže kecat," povídala slečna za mnou.
Měla vysoké podpatky. A krásné dlouhé zdravé vlasy.

"To vidíš, já jsem zase volala Áje, ta taky prej propadá," řekla druhá, baculatější, ne méně krásná.

Asi nezáleží na tom, z jaké branže jsem. Všichni řeší stejné problémy, stejná témata.

Zabočila jsem doleva, kde stály skupinky mladých umělců, kouřily drahé cigarety a pohodářsky se opíraly o staré trámy. A řešily módu.

Vešla jsem dovnitř, pravděpodobně pozdě. Všichni stáli u pódia. Zrychlila jsem krok.
Samé vysoké lidi.
Nemám šanci nic vidět!

Hystericky jsem přešlapovala z nohy na nohu a snažila se vtěsnat vpřed. A stála jsem pořád na špičkách, bolely mě nohy a vibroval mi mobil. Volala mi máma, asi naštvaná, kde v deset večer jsem, a já ji ignorovala.

Poprosila jsem několik slečen, jestli si nemůžu stoupnout dopředu před ně, že jsem z těch menších. Mohly mít tak metrosmdesát, vždyť byly na hlavu a půl vyšší než já.
Asi modelky.
Povytáhly obočí a zasmály se.
Zasmála jsem se s nimi a pokrčila rameny.
Ale stála jsem u pódia. Přímo za fotografy.

Všechno zbledlo kolem nich. Modelek. Oděných v rukách a fantaziích šestnáctiletých studentek SPŠO.
Prohlížela jsem si každý kousek oblečení, ikdyž mě bolely nohy. Fotografové totiž taky neměli metrpadesát jako já. Tolik jsem toužila po tom se dotknout jejich ramen a opírat se o ně.

Zvlhly mi oči. Jen jsem stála a unášela se tvorbou těchto mladých lidí. Vyprovokovalo mě to nadšení těch modelek, jak si přehlídku užívaly. Jedna druhou navzájem odstrkovaly a soutěžily o to, kdo pochytá víc fotografií. Která bude víc za oblečení obdivovaná.

Poprvé jsem tak ostře vnímala reflektory a barvy na oblečení. Že existuje několik tisíc odstínů jedné jediné barvy. Že mi je úplně jedno, jak se barvy kombinují. Nikdo si nemůže patentovat normu. Nikdo totiž neví, co je normální.


A stála jsem a nechala stékat slzy po tvářích.
Klidně se vzdám všeobecného vzdělání. Chci nadělat vlastní chyby, ale budu šťastná. Šťastná z toho, že budu dělat s barvami. Látkami. A nitěmi.

A i pomluvami, které byly všude slyšet za mnou.
"Povídej na ní, jak chodí."
"Ježiš tohle je vážně divný sako, jak kdyby ho šila na psa, ta Kadámová."
"Myslim si, že bych to udělala líp, ta barva kalhot se vůbec nehodí ani na vynášení odpadků."
"Takhle debilní nápad vážně nikdo asi ani nemohl mít. Kromě něho."
"Dyť je to hrozný, ani svlíknout bundu na pódiu si neumí."
.
.
.
Dovolte mi představit vám, milí čtenáři, CODEMODE, který probíhá tento víkend v Karlín Hall v Thámově ulici na Křižíkově.

 

2 people judged this article.

Comments

1 Říjnová Říjnová | Web | 16. april 2011 at 21:13 | React

Asi jsem divná, ale nikdy jsem takhle známky a zkoušení neřešila, ani když jsem měla účetnictví na propadnutí.
Jinak za sebe říkám, že jsem šťastná, že mě nikdo nenutil, abych šla na gympl a měla všeobecný vzdělání, i když si to mamka přála. Jsem šťastná, že jsem chodila tam, kam jsem chtěla, cestovní ruch, i když to byla soukromá škola a já trpěla občas výčitkama, když jsem si říkala o peníze na praxe.
Ale těžko bych asi jinde našla to, co jsem našla tam... :)
Proč to nakonec s tou školou nedopadlo? Mamka ti to nechce dovolit?

2 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 17. april 2011 at 12:08 | React

Je to hrozně složitý. Včera ráno na mě zase vyjela, když jsem vyšla z pokoje zakaboněná. Prý tenhle rok dodělat musím, ať chci nebo ne. A že začnu tyhle dva měsíce makat. Je sice pozdě na to si to vytáhnout na čtyřku, takže asi budu nad učením strávit celé prázdniny, ale pak prý klidně podat přihlášku na tu školu můžu.

Ostatně problém mám teď jen jediný - nebude to chyba vzdát se všeobecného vzdělání a jít dělat to, co mě vždycky fascinovalo?

Nebo odhodit tuhle myšlenku s názorem, že je to jen chvilkový poblouznění a že to za hcvíli začnu nesnášet, že jsem jenom v takové jakési euforii z toho, že hltám očima, jak mi každý říká? A po dobu čtyř let se smířit s tím, že budu mít na vysvědčení vyznamenání bez jediné trojky s dvěma čtyřkami nebo pětkami z matematiky a fyziky? (jako tenhle rok?)

3 Ehněnka Ehněnka | 17. april 2011 at 14:51 | React

Nevím, proč mám pořád potřebu, něco ti k tomu psát...možná proto, že jsem si kdysi přála to samé, co ty. Já vím, že teď na to nevypadám, ale design mě vždycky fascinoval natolik, že jsem ho chtěla studovat. Jenže mi to spousta lidí rozmlouvalo a tak zůstalo u návrhů na dně šuplíku a historických kostýmů pro bratra. Teď do mě trochu ryje náš profesor na výtvarku, abych maturovala z vv a pak to šla studovat, ale nevím...nemám praxi, nemám výrobky, nemám nic. A nevím ani, jestli by se ty věci, které tvořím, někomu líbily.
Btw, asi bys neměla chtít dostat se mezi temný a nezávislý lidi, obdivující Mansona a podobně. Vypadá to sice lákavě, ale věř mi-já mezi ně patřila a je to dost tvrdý a nenávistný prostředí. Pro holku nic moc. Ale chápu, že bys ráda měla pocit, že někam patříš, i když tohle asi není dobrá cesta...

4 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 17. april 2011 at 15:10 | React

Maturovat z VV? To jde?

Já vím. je to hrozný prostředí. A ve skutečnosti nikam nepatříš. Jen jsem napsala článek o tom, co jsem kdysi chtěla být...a jak bych si sebe představovala. Jak říkám, jsem slušná holka O:)

5 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 17. april 2011 at 19:16 | React

Můžeš maturovat z čehokoliv, cos měla aspon dva roky nebo tak nějak to je. V nějakým případě to je i tak, že můžeš maturovat jakýhokoliv předmětu, co se na tý škole učí, ale nevím přesně, jak to je. Ale z výtvarky určitě maturovat můžeš:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement