Nový život, asi, URČITĚ!

11. april 2011 at 23:23 | Kirsten Axe |  zážitky

Nemůžu to otevřít. Hrnou se mi slzy.

Nezvládnu to.
Stejně ji otevřu. S několikahodinovým odkládáním. Otevřu poslední stránku... a jen tupě čumím. Cvičení jedna, cvičení sedm... strana devadesátosm.

Sinusy.
Cosinusy.
Tang-

NE!
Já nemůžu dál...

Slzí mi oči. Chvíli nevidím nic, jen rozmazané bílé cosi, co bylo ještě nedávno čistý nepopsaný papír.
Nezvládnu to, nejsem schopná, já ne, ne ne-

...
Práskla jsem dveřmi. A šla ven s A.
Brečela jsem. Hodně hlasitě! Utírala si slzy, smáčela si tváře, rozmazávala linky, vzlykala, nechala se utěšovat, nadávala a prosila. O pomoc.

Ráno jsem první hdoinu psala test z matematiky. Zapomněla jsem si doma tahák, tudíž jsem se z toho vykopávala sama. Zapnula jsem si internet v mobilu... a jednoduše si základní vzorečky přepsala z wikipedie. A to stačilo.
Aspoň na čtyřku.

"Sbírejte, za minutu zvoní," ozvalo se v tiché místnosti s lavicemi srovnanými do schodů. Zapotila jsem se, odevzdala oboustranně popsaný papír a sebrala poslední kapičky odvahy.

Cestou k ní jsem váhala. A co když to nemám dělat?

"Pomozte mi, prosím. Já už to fakt nezvládám, mám z vás hrozný strach, a jestli to tak půjde ještě dva měsíce, psychicky se zruinuju... nemůžu otevřít ani učebnici aniž bych se nerozbrečela. Utíkám od vašich hodin. Denně polykám to, co bych neměla, jen abych druhý den na vaši hodinu chyběla. Já se hrozně bojím, že mě vykopnete z týhle školy, já, já já, chci-"

"Vy se nestresujete ze mě," nasadila přísný tón a opřela si ruce o stůl. Dívala jsem se jí do nažloutlých očí a spolu se strachem jsem zvládala přemýšlet nad tím, zda-li žluté bělmo dokresluje tmavě zrzavá barva vlasů.
Ae na sobě jsem nikdy žluté bělmo nezpozorovala.
A to jsem zrzavější.

P. měla pravdu. Alkoholička jak trám.

"Vy se stresujete z toho, že nic neumíte. Máte obrovskou díru ve vašich znalostech. A nejste schopná to dohnat, jste prostě líná otevřít učebnici... Jsem schopná vám látku po škole vysvětit ještě jednou, nebudu ale za vámi běhat a vysvětlovat vám všechno.."

"já ale nechci odsud pryč-"
otočila se.

Zavřela jsem oči. Asi na dvě sekundy. A poddala se kosmické rychlosti myšlenek.

Stojí ti to za to se trápit? Fakt nechceš odtud pryč? A vzpomeň si na to, co ti řekl M., ke kterýmu sis sedla na Petříně, jen abys zahnala smutek a dělala mu společnost, protože seděl jen tak sám.. Vzpomínáš? Řekl ti, že jakmile začínáš pochybovat, poslouchej své srdce. Nenuť se do toho jenom protože to někdo chce. Jenom protože jsi to tak kdysi chtěla.
Ty trpíš teď. Jsi psychicky zruinovaná. Vypadáš dneska hrozně, tvoje vlasy jsou zaprvý slepený od laku, tvoje oči jsou rozmazaný od slz, který jsi ještě stihla pustit v metru, když sis představovala dnešní den. Zadruhý nemáš tu ani vlastní skříňku. A vstáváš v půl šestý. A dojíždíš přes půl hodiny, první hodina ti zaíčná o čtvrt hodiny dřív, odpoledka končí o čtvrt hodiny později. Pořád žiješ ve strachu, vlastně tu ani nemáš oblíbenýho učitele, jehož předmět by tě aspoň trochu bavil. Ty tu chceš zůstat jenom protože jsi sem dva roky chtěla?
Vysmíváš se sama sobě.
Víš moc dobře, že TAKHLE jsi to nechtěla. Ale kdo to měl vědět, že tu budeš plavat v poblijonu. Mary, VSTAŇ!

"Chci odtud pryč. Prosím, pomozte mi dodělat tenhle rok-"
"Ty si myslíš," rozesmála se, "že si tímhle pomůžeš? Rozhodně si přestupem neulehčíš život..."

A ignorantně se otočila.

Cítila jsem se poslaná do prdele. Koukala jsem se na zabouchnuté dveře přesně s tím výrazem jako v anime filmech, přesně jako chibi postavička. Hodně rozhořčená chibi postavička. S velkýma zaslzenýma očima a tenkou čárkou místo rtů. A těma zaťatýma pěstma.


Vzchopila jsem se, pyšně si nasadila tašku na rameno a odešla na chodbu. Sedla jsem si na jednu z těch starých komunistických židlí, které mě uklidňovaly svým vrzáním. Chladné šedivé zdi a mračno za okny mi tiše šeptalo a divilo se, proč ještě pořád tady sedím.

PROČ TADY POŘÁD JEŠTĚ KSAKRU SEDÍŠ?!
- Ajo, proč tu sakra ještě pořád sedím?!
Procedila jsem skrz zuby potichu. Poněkud nevrle, sama jsem byla na sebe uražená.
Vytáhla jsem z kapsy mobil a do vyhledávače napsala "Střední průmyslová škola oděvní".
Vytočila číslo...
"Dobrý den, volá Vám Maria K., chtěla jsem se zeptat, je možné ještě podat na Vaši školu přihlášku?"
"Termín je uzavřen..."
"Chci na Vaši školu přestoupit z Gymnázia. Přihlášky jsem nestihla podat, protože jsem se rozhodla před měti minutami, že na Vaši školu chci."
"Přijďte ve čtvrtek před jedenáctou ranní se zákonným zástupcem. S vysvědčením z osmé třídy a poloviny deváté."

Zavěsila jsem.
Pošesté změním školu. Konečně na to, co jsem chtěla VŽDYCKY!
 

1 person judged this article.

Comments

1 Říjnová Říjnová | Web | 12. april 2011 at 9:37 | React

Slečno máš kuráž, takhle vytočit číslo a rozhodnout se:) Ale je to dobře, než se trápit. Na jaké škole že jsi teď? Nějak jsem to pozapomněla..

Vždycky, když jsem se nad něčím rozhodovala,seděla a omýlela to pořád dokola, co když a co kdyby, říkala mi jedna osoba "Já vám nepomůžu. Poslouchejte svoje srdce, co vám říká?" A já se pak snažila vždycky zastavit, sednout si, v klidu dýchat a přijít na to, co vlastně chci:)

2 Říjnová Říjnová | Web | 12. april 2011 at 9:37 | React

Ha, jiný jméno. Kdyby tě to náhodou zajímalo, jsem ta Slečna Zvědavá, co četla tvůj blog už kdysi :D

3 Ehněnka Ehněnka | 12. april 2011 at 14:13 | React

Takhle se rozhodnout, určitě chce hodně odvahy. A nebo hodně zoufalství. Zoufalé situace vyžadují zoufalé činy. Já ti to vlastně schvaluju, jen nevím, jestli to není škoda. Ano, uleví se ti, to jistě. Ale podívej, z jiných předmětů máš dobré známky, ne? A ta ženská tě evidentně nenávidí. Vážně jí chceš udělat tu radost? Až to zjistí, bude se ti vysmívat ještě víc, i když už budeš pryč. Nechceš přeci jen, ještě naposledy, bojovat? Ukázat jí, že nejsi tak slabá, jak vypadáš? Já jsem taky chtěla odejít, když jsem dělala ty dva reparáty. Ale pak jsem si řekla, že kvůli tomuhle se nevzdám. A tak jsem šla a ty reparáty jsem udělala. I s nervama v kýblu z několik týdnů se vlekoucího rozchodu. A ty jsi tolik bojovala, abys mohla být tady, nevzdávej se toho snu, je to škoda. A na Madam Matikářku se vykašli. Je dost jiných lidí, kteří ti rádi pomůžou, věř mi...hlavu vzhůru, jsi snad Axe, ostrá jako sekyra, ne?
Bojuj, dej do toho všechno, a až teprve, když selže i tohle, se vzdej. A možná budeš překvapená, když zjistíš, že k tomu průseru vůbec nedojde...:)

4 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 12. april 2011 at 21:51 | React

Říjnová: Takhle to dopadlo. Jsem člověk plný změn. Neutíkám od problémů, jak mi všichni říkají. Já SE CHCI OSVOBODIT. Nechci být na německým gymplu, kde mě ruinuje matika a fyzika. Nechci už nikomu nic dokazovat. Nemůžu být na škole, kde se tyhle dva předměty vyučujou hodně... A víš, co mi udělala dneska?

Po tomhle rozhovoru si mě dneska vyvolala k tabuli. A celé třídě povyprávěla všechno, co jsem jí řekla tenkrát po tom testu.... a vysmívala se mi, prostě se vysmívala. Užívala si to.

Ona vyhrála.
A stejně bude pokračovat dál!
Já nevím o co jí jde! co si chce dokázat!!! vím jen jedno..

už nemám sílu

5 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 12. april 2011 at 21:55 | React

Ehněnka : Zoufalství. Ano, to je možná ono. Přišla jsem za ní. S bílou vlajkou. A ona mi ji... vytrhla z ruky, utřela si s ní prdel a vrátila s ironickým úsměvem zpět.

Nechci tu být. Tohle NEBYL můj sen.
Můj sen byl se učit na NĚMECKÝ škole. Kde se budu učit němčinu. Kde budu začínat znova. Ne kde budu končit to, co jsem chtěla začít..

Naposledy bojovat. Na rodičáku ledatak. Máma toho má taky plný zuby. Viz komentář pod tebou, krásný nový info. Bojovat se známkou ještě ale budu...

6 Říjnová Říjnová | Web | 12. april 2011 at 22:34 | React

Já bych to nenazvala vzdáváním se. Někdy je lepší prostě odejít. V nejlepším se má přestat, moudřejší ustoupí. I odchod může být vítězstvím. Někdy si prostě až později uvědomíme, co vlastně chceme, někdy až později najdeme odvahu to skutečně udělat a pak k tomu může víst i sebemenší podnět.
To, jak se ta ženská zachovala, je hnusný. Je to nechutný a jako pedagožka zaslouží spálit a vysypat do řeky. Stěžovat si u ředitelky. Nešlo by to? I když se s tím nic pravděpodobně nezmůže.

7 arašídová arašídová | Web | 14. april 2011 at 18:28 | React

vysmívat se člověku před celou třídou je ta nejhnusnější věc, kterou může učitelka udělat. na mě byly učitelky někdy taky drsný (měla jsem dobrý známky, ale působim jako děsná arogantní ignorantka a měla jsem věčně nějakej průser:) )a někdy to bylo i ku prospěchu, člověka potom už máloco rozhodí, ale veřejná potupa není nikdy k ničemu. od toho bych asi taky šla pryč.

8 JoJo JoJo | Web | 1. july 2011 at 20:39 | React

moooc se omlouvam ze ti pisu takovy kraviny ale chtela bych te poprosit jak si vsechno navrhujes ty barvy , pisma atd.
my blog is a www.emailbarcule.blog.cz :-D  8-O  ;-) napis dyztak do nejakeho komentu nebo okud nechces tak nic nepis sorry.....ahoooj

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement