Nažer se toho...

13. may 2011 at 22:39 | Kirsten Axe |  Jednorázovky


Konečně po týdnu jsme se sešli. Stáli jsme na zastávce a tiše se objímali. Bývaly by mi vyhrkly slzy, kdybych je po probrečeném a únavném týdnu ještě měla. Nehty jsem jej jemně škrábala na zádech a cítila jsem, jak se blaženě usmíval. Měl to rád.

"Nepodíváme se do parku?" zabrumlal spokojeně a přitiskl si mě blíž k sobě.
"Proč? Byli jsme tam minulý týden..."
"Měl jsem se tam sejít se Sethem," políbil mě na čelo.

Strnula jsem.
Měla jsem ze Setha strach. Vždycky se na všechny díval podezíravým až nepříjemným pohledem, v očích se mu leskla nenávist a jakási zvláštní prázdnota. Chodil vesměs pomalu a vždycky měl za zády trojici zvláštních lidí.
Byla jsem přesvědčená o tom, že byl feťák.

"No...jako můžeme,ale proč?" vyslovila jsem poněkud znepokojeně.
"Jsem s nim na něčem domluvenej," usmál se a vzal mě za ruku.
Vedl mě na tramvajovou zastávku, jako by čekal, že nebudu protestovat.



"No čau," ozval se za námi tichý sípavý hlas, když jsme nastoupili do tramvaje a sedli si na dvě poslední volná místa.
Vyschlo mi v krku. Připadalo mi to spíš jako hlas plížící se zmije než člověka, kterého jsem vždycky potkávala na svém oblíbeném místě.

Deryck se otočil a rozsvítily se mu oči.
"Hele kámo, mám pro tebe dva gramy hydro, včera to ten maník dosušil a říkal, že je to vostrý. Na placu už seděj i tvý kámoši, vubec jsem nevěděl, že naší díru zabední celá skvadra z vesnice," ušklíbl se a nenuceně podal Deryckovi průhledný sáček s marihuannou.

Podívala jsem se z okna pryč - bylo mi to vlastně jedno...
"Zlobíš se?" pohladil mě na krku.
"Ne, proč bych se zlobila?" zúžila jsem oči.

Vždycky za každým "je mi to jedno" se skrývají pocity.
"Ne, miláčku, miluju Tě," zafuněla jsem mu tiše do ouška a vystoupili jsme. Přítomnost Setha mě trochu znepokojovala, když jsem stále na svém těle cítila jeho podezíravé oči plné chtíče a prázdnoty. Jako kdyby Seth byl ztělesněné zlo, které na denním světle dřímá. Bála jsem se ho.

Pevněji jsem sevřela Deryckovu ruku, když jsme procházeli úzkou pěšinkou mezi stromy a Seth se mě přitom omylem letmo dotýkal. Každý jeho dotek mě mrazil na zádech, doslova jsem se ho štítila a když jsme konečně vyšli na louku, zrychlila jsem krok.
Ian vstal z lavičky a rozpřáhnul ruce, byl moc rád, že mě vidí. "Ahoj princezno!" vzal mě do náručí a jednou rukou rozcuchal vlasy.
Ian byl nesmírně milý kluk, vzhledem mi připomínal bývalého, kterého jsem už řadu měsíců nemohla zapomenout. Mnohdy jsem se přistihla při pocitu, že mě to k němu táhne, ačkoliv jsem věděla, že vedle sebe mám Derycka. Ten se mým vzhledovým a charakterním ideálům ani ze setiny nepodobal, byl do měl ale blázen, a to mi stačilo.
Ne že jsem k němu byla chladná; milovala jsem ho, ale s rezervou. Možná proto, že jsme se dali dohromady před třemi měsíci čistě náhodou a jeho emocionální výkyvy lásky mi mnohdy přišly spíše nahrané než důvěryhodné.
Ne veřejnosti byl ale na mě pyšnej; a proto jsem si na něj zvykla a nechtěla nic měnit.

Ian se začal hrozně hlasitě smát.
"Ježiš já vidim tam nahoře buddhu a buddhici!" a dřepnul si na zem v záchvatu smíchu. Poškrábala jsem se na čele a zvedla mu bradu, abych se mu podívala do očí.
Sevřel víčka tak silně, až se z nich stala jedna malinká úzká čárka. Ian se na mě zazubil, sklopil hlavu během několika vteřin se vzduchem začal šířit jedovatý smrad alkoholu a zvratek.

Všichni kolem se smáli.
Byli omámení.

"Hej Derycku, máš to domluvený skéro od Setha teda? Že bych si ještě jednou na chuť dal," zamumlal Ian a utřel si kapesníkem pusu.
"Ty už máš dost, vole," rozesmál se a poplácal ho po zádech. "Ty máš dost."

Seth odešel pryč. Popravdě jsem jej neviděla odcházet, klečela jsem na kolenou u Iana a podávala mu další kapesníky.
"Lásko, nech ho..." políbil mě Deryck do vlasů. "Bude mu líp."

"Je to tvoje volba, Derycku," pohlédla jsem na průhledný pytlíček, který pevně držel v ruce. "Klidně si to brko ubal, ale chci, abys věděl, že vypadáš zhulenej jako stejnej chudák jako všichni tady kolem... Je to jenom v tvý hlavě, ta nálepka vtipnýho frajera..."
 

3 people judged this article.

Comments

1 Pochytoss Pochytoss | Web | 14. may 2011 at 8:11 | React

Natřela si mu to..;) Tak to má být.Můj kamarád kterému je teď 16 byl kdysi chytrý,hodný,milý...Ale minulý rok se začal bavit s takovýma maníkama jak si popisovala toho Setha.On byl skoro nejlepší kamarád,ale od té doby co se začal bavit s těma---tam těma tak se mi zhnusil.POkaždé byl zhulený,smrděl a když si nedal džojnta tak byl vzteklý.Začala sem ho nesnášet. :-!  Nemám ráda takové lidi... :-!

2 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 14. may 2011 at 9:16 | React

Tohle se nestalo, je to čistě smyšlený :) Všechny role jsou fiktivní a v životě jsem nepotkala žádnou podobnou situaci... :D Pár kamarádů mi tráva vzala taky..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement