"Tolik jsi mi chyběla..." -"Super."

21. may 2011 at 11:32 | Kirsten Axe |  Jednorázovky


S úsměvem jsem si strčila občanku zpátky do peněženky a odebrala se po schodech dolů.
"Jakej hlupák," myslela jsem si. "Vůbec si nevšiml toho, že ta občanka je falešná jak můj úsměv poslední dobou. Před ním jde podnapilá holka, která je na fotce a on si toho nevšimne. Idiot."
Blair mi volala krátce před půlnocí, když jsem dodělávala závěrečnou práci do školy. Schválně jsem si na sebe poslední dobou brala hodně povinností a úkolů, abych byla přes den co nejvíce zaměstnaná.
Ale nepomáhalo to.
Přemlouvala mě svým podnapilým hlasem docela dlouho, až jsem si začala myslet, že skutečně nemá s kým na tu diskotéku jít. Nakonec se jí podařilo mě přesvědčit, že na parketu mi bude líp.
Věděla jsem, že se mi to vymstí, až nebudu stíhat dodělat zakázku pro Jerryho.

Všude se rozléhalo dunění dnešních hitovek a pod maličkým pódiem na parketu tancoval tucet lidí. Opilých.
Zamířila jsem k baru, svůdně vytáhla před barmanem občanku Blair a podala mu ji.
Když mi ji vracel spolu s whiskey, zamyšleně jsem se podívala na fotku.
To jí jsem fakt tak podobná?

Mezitím jsem Blair ztratila z dohledu, a tak mě nenapadlo nic jiného než ji začít hledat. Klub byl vesměs malý a i přesto, že dneska v pátek je tu přelidněno, jsem ji zahlédla u zadního stolku sedět na klíně u nějakého chlapa. Něco jí šeptal do ucha a ona mu přejížděla prsty po stehně, dívajíc se mu hluboce do očí.

Kdyby nebyla opilá, určitě by se ho ani nedotkla, pomyslela jsem si.
Byl slizskej.

Kopla jsem do sebe skleničku, abych se necítila tak nechutně střízlivá, postavila ji na stolek a vrhla se do tančícího davu. Byla jedna ráno a ani jsem se necítila unavená.
Po chvíli mi ale přišla jedna whiskey až moc málo, abych se dokázala odvázat, proto jsem z prvního stolu popadla první nedopitou skleničku a vypila ji až do dna. Vzala druhou, třetí ...

"Hej, co to děláš?" chytl mě za rameno nějaký kluk a upřeně se díval na skleničku, která byla očividně jeho.

Bylo mi to jedno.
Popadla jsem jej za límec a přitiskla ke zdi. Kolenem jsem si jej pojistila a rudé nehty mu zaryla do sněhově bílého trička.
"Hmmm, ty nejsi špatná," usmál se a nechával si líbit, že jej zotročuje neznámá slečna, která měla na dvě hlavy méně.
Začala jsem se smát a v jednom mžiku jej surově vytáhla mezi lidi a začala s ním tancovat.
"Hej-"
"Máš nějakej problém? Jen chci tancovat!" Zařvala jsem mu do ucha a jeho ruce si omotala kolem pasu.
Byl nadšený.

"HEJ TO JE MOJE OBLÍBENÁ PÍSNIČKA!" prohrábla jsem mu prsty v dlouhých hnědých vlasech a a svůdně jsem si olízla rty. Kluk se ke mně přiblížil a když jsem zvedla ruce, omylem jsem loktem někoho praštila do hlavy.
Prudce jsem se otočila, abych se omluvila.


"...."
Strnula jsem.
On.
Začaly mi hořet tváře, ale nemohla jsem z něj spustit oči.
"Čau," pozdravil a pomalu se otočil zpět. Pažemi pevně objal Amber, mojí dlouholetou sokyni již od dětství. Nenáviděla jsem ji. A ona ho milovala.
Bylo mi hodně nepříjemně.
"Tak kde seš?" popadl mě za ruku ten kluk a přitáhl si mě k sobě. Silně jsem ucítila jeho sladký parfém a lehce se mi zamotala hlava. Nosem se skoro dotýkal mého nosu a cítila jsem z něj táhnout alkohol. Hodně alkoholu.
Bylo mi nějak všechno jedno, opřela jsem si hlavu o jeho rameno a okem pohlédla na Iana a setkala se s jeho dlouhým, nečitelným pohledem.
Sklopil oči, když se podíval na ruce mého smrdutého společníka v bílé převoněné košili, které pevně svíraly můj zadek. Přestal tančit a pustil Amber.

Odstrčila jsem ho.

Už se to nedá vrátit zpátky. Ty a já... byla jsem na sebe naštvaná. Kdybych to před půl rokem tak nedramatizovala, mělo by to jiný příběh.

Podělaná hysterka.

Jen jsme stáli naproti sobě a navzájem si četli v očích.
Nedokázala jsem se na něj dívat dlouho. Styděla jsem se. Ukazováčkem jsem se nervózně škrábala na dekoltu a bylo mi to všechno líto.

Jak můžu být tak neuvěřitelně vážná a chladná. Obdivovala jsem se.
Olízla jsem si suché rty a sebrala poslední zrnka odvahy a zpět mu věnovala pohled. Ale už tam nestál, byl pryč.
Odešel.

Skousla jsem si dolní ret, jak mi to bylo trapné. Panebože,krucinál.!
Jedním rázem jsem se znovu otočila zpět k mému společníkovi a konečně se ho zeptala na jméno. "Mathias," mrknul na mě a frajersky pohodil hlavou a stáhl si ruce do kapes. Od jeho náušnice v levém uchu se odrážel lesk reflektorů a už jen to mi značně vadilo. "Evelyn," odpověděla jsem nezaujatě a kývla hlavu směrem ke stolům. "Nedáme si ještě něco k pití?"
"Vůbec neprotestuju," zazubil se na mě a svůdnou chůzí se odebral přímo k baru. Sedla jsem si mezitím k zadnímu stolku přímo naproti Ianovi a automaticky si vyndala mobil z kapsy, abych se ujistila, že se na něj dívat nebudu.

Ale on se díval na mě.
Cítila jsem to.

"Co si dáš?" pohladil mě po tváři Mathias, když se vzápetí vrátil od baru. Silně se ke mně naklonil a sváděl mě. Škrábal mě jemně na krku a blaženě mi předl do ucha. "Mojito," vymáčkla jsem ze sebe a s lišáckým úsměvem jej odstrčila pryč.
Když jsem si konečně byla jistá, že čeká, až mu barmanka nalije, narovnala jsem se a poupravila vlasy. Stále jsem se ale snažila se co nejčastěji dívat na dipslej, když mě pokoušela touha se podívat na Iana.
A nevydržela jsem to.

Amber se k němu naklonila a po chvíli laskavého šeptání jej pomalu políbila na rty.
Neprotestoval.
Prsty pohodářsky poklepával na lakovanou desku stolu druhou rukou ji obejmul kolem pasu. Líbal ji a usmíval se u toho.

Chodí spolu.

Hořely mi tváře. Všechno špatně.
Zbrkle jsem vstala z gauče a šla naproti Mathiasovi, který měl problém s tím udržet dvě skleničky Mojita spolu s peněženkou. Vyrvala jsem mu ji z úst a hodila jedním mávnutím na stolek, surově si jej přitáhla k sobě a začala jej vášnivě líbat na krku.
Snažil se vyprostit, protestoval.
"Vždyť se poleju, co děláš-"
"Dej to sem," zavrčela jsem a položila jsem obě dvě skleničky na stůl, nepřestávaje ho u toho líbat. "Ty fakt nejsi špatná," zabrumlal.
To mě vytočilo.
Jak kdybych byla, vole.
Nadšeně si mě přitáhl k sobě ještě blíž a posadil mě na gauč, aby mi mohl rukou zajíždět pod tričko.
Schválně jsem se podívala na Iana, který nešťastně pozoroval můj zcela improvizovaný žhavý výstup a vyděšeně se podíval na Amber, která jej laskala jazykem na krku.

Střídavě na ni, na mě.
Ještě s větší vášní než jsem projevila já, se Ian přitiskl na Amber, která nestačila popadnout dech. -"Co to děláš?"
-"CHCI TĚ!" zvolal a prsty mačkal její lokny. Bříšky prstů jí přejel po ledovém krku a s odhodláním se jí do něj zakousnul.
"AU! To bolí, Iane!"

Ušklíbla jsem se a vzápetí hlasitě rozesmála. Mathias se strašně leknul. "Co ti je, ježiši?!"
"Nic, puso, někdo si s námi dává závody ve svádění," olízla jsem si smyslně horní ret a dopila svoji skleničku Mojita.

Hubenou ručkou jsem vší silou vytáhla Mathiase z gauče a znovu jej strčila do davu lidí. Okamžitě jsem se na něj nalepila a už jsem jen čekala, jak dlouho bude trvat, než to vzdám.

Trvalo to celé hodiny. Alespoň mě se to tak zdálo. Minuty se vlekly smrtelně pomalu a cítila jsem únavu. A prohru. Duchem jsem stála na vlastním pohřebišti s bílou vlajkou a fyzicky jsem si nechala jemně okousávat rty v Batalionu od party boye, který tak strašně smrděl smíšeninou alkoholu a přeslazené kolínské.
"Evelyn," zašeptal mi při hudební pauze. "Líbáš krásně."

Znechuceně jsem jej od sebe odstrčila, u stolku brčkem vycucla zbytek jeho Mojita a odebrala jsem se ven.

Na tohle nemám. Mám toho plný zuby, jdu domů.

Štítivě jsem si otřela pusu od Mathiase do rukávu a odebrala se k poslednímu stolku, kde seděla Blair. S tím samým chlapem.

"To jsem teda vážně dopadla skvěle, tohle se mi teda vážně povedlo," syčela jsem si pro sebe. "Tyvole, já už nemůžu dál. Musím pryč. Z posranýho klubu, ze společnosti neodbytnýho slizouna a z dohledu nedohledu Iana. Mám dost!"

Vydala jsem se k Blair, abych se s ní rozloučila. Ale pod schody, kde Blair seděla u stolku, bylo moc těsno. Všude jsem slyšela už jen opilecké hekání a jakési vlnění těla z posledních doušků sil. Bylo půl třetí ráno.

"Hej-" chytl mě kdosi za ruku.
"MATHIASI, DO HAJZLU, NECH MĚ UŽ BEJT!" zařvala jsem na něj a hodila na něj nenávistný pohled.
Stál tam Ian.
"Dobře," pustil mě. "Nechceš na chvíli ven?"
"MÁM! TĚ! PLNÝ! ZUBY!" vyslovila jsem pomalu a házela na něj nenávistný pohled. Vzápetí jsem jej ale popadla za límec a táhla po schodech nahoru.
Byla jsem k smrti unavená a toužila jsem po čerstvém vzduchu a tichu spícího města.
Zabouchla jsem masivní těžké dveře a sedla si přímo uprostřed silnice.
"Je to pět měsíců, Iane. Z metra mi trvá pět minut dojít domů. Do metra a z metra chodím denně alespoň dvakrát. A celou tu posranou dobu, těch pět minut, myslím na tebe. Pokaždý. Už jsem se snažila tě i pomlouvat, aby ses mi konečně zhnusil. Už jsem se snažila s tebou bejt alespoň kámoška, abych to v sobě potlačila. Ne, kurvafix, ani vztahy na stranu mi nepomáhaj. Pošli mě už do prdele, konečně, Iane... Já chci jít už dál... Bez tebe nebo s tebou, je mi to už vážně jedno, ale řekni něco.."vyřkla jsem potichu s dlouhými odmlkami a třásla se zimou. Zároveň mi stékal studený pramínek potu a střídavě mi bylo i horko a dusno.
"Nic," odpověděl.
Jen tupě zíral na sloup, do kterého kopal špičkou levé boty.
"Fajn, já mám už vážně dost," promnula jsem si oči, pleskla se do stehen a vstala. "Dobrou noc."
"Ne, počkej ještě," naléhal.
Chvíli jen stál.
Jen se usmíval.
Ale jeho oči byly vážné. Vážnější než kdy jindy.
"Já taky nemůžu jít dál.. Bez Tebe ne."
 

2 people judged this article.

Comments

1 Elli -_- Elli -_- | 22. may 2011 at 14:04 | React

jsou tyto články pravdivé ? :D

2 Ell ... Ell ... | 22. may 2011 at 14:09 | React

Nic ve zlým :)

3 annie:) annie:) | 22. may 2011 at 18:32 | React

Nádherný článek. Inspirováno realitou?:)

4 mannie mannie | 22. may 2011 at 21:56 | React

Úžasný. Přečetla jsem to jedním dechem. Těšim se na další :)

5 kirstenaxe kirstenaxe | 23. may 2011 at 7:12 | React

Není to realita.

6 Kate Kate | Web | 21. july 2011 at 22:53 | React

jak to děláš že u tvých povídek vždycky visím očima na monitoru a čekám jak to dopadne? :) fakt dobrá povídka.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement