Zpověď závisláka na facebooku.

1. june 2011 at 18:28 | Kirstenaxe |  zážitky


Vy jste mi nikdo nevěřil.
Ani já sama sobě ne.

Stala se to pro mě droga. Hlavní centrum kontaktů s mými přáteli. Ani ten mobil jsem nepotřebovala, když byl facebook. Pokud jsem neměla jít spát a někdo mě neobtěžoval v noci svými znuděnými náladami.

Nebo pokud jsem nebyla zadaná, to potom byl facebook oproti mému účtu za telefon krátkej.

Nedokázala jsem si představit školu bez wifi nebo bez počítačů ve studovně. Mohla jsem se vykašlat na dopisování úkolů z němčiny a radši si napsat status nebo někomu odpovědět na zprávu.
Potom mi i ta wifi byla krátká. V tramvaji po škole jsem si hryzala nehty, jestli mi někdo náhodou už neodpověděl. Nebo jestli si nenapsal nějaký zajímavý status, kterému jsem se mohla vysmát nebo před ním smeknout.

A tak jsem začala facebook používat i mimo wifi, skrz.. GPRS.
A potom se z toho teprve stala facebook mánie. Říkala jsem to všem lidem okolo, že závislá jsem, ale určitě ani podvědomě se mi nechtělo s tou závislostí seknout. Ani jsem nikomu neříkala slavnou větu - BUDU-LI CHTÍT, PŘESTANU.

"Nepiš si ten status-"
"Ježiš mluvim s tebou-"
"Budeš na facebooku?"
"Večer na facebooku-"
"Na facebooku se domluvíme-"
"Přidám si tě na facebooku-"
"Jak jsi na facebooku?"

Mohla jsem si napsat dvacet statusů denně. Vykecat o sobě úplně všechno.
Nějakou chvíli jsem se držela určitého počtu přátel, zakládala jsem si na tom, abych všechny své přátele minimálně jednou viděla na živo a povídala si s nimi. Zkrátka, nesbírala jsem pokemony.

Dokud mě párkrát nenahlásili. Za falešné jméno, za falešnou identitu, někdy za příliš odhalené fotky (wtf?!)...
Šílela jsem. Z toho, že tři sta přátel najednou bylo nikde.
A tak jsem začala sbírat i ty pokemony. Abych znovu nabrala svůj počet.

Skončilo divadlo, skončily ideály a sny, skončila fůra volného času. No dobře, i ta škola občas šla stranou. Někdy se mi nechtělo jít dělat úkoly, protože jsem zrovna nestíhala odpovídat dvanácti lidem na chatu.
Ale pořád jsem byla psychicky zdravá, s lidmi jsem pořád ráda chodila ven a bylo to pro mě přednější než si s nimi psát přes internet.
Spíš mě naštvala jedna věc, kterou jsem si uvědmila až celkem nedávno.
70% svých bývalých přítelů jsem poznala (nebo se s nimi sblížila) právě skrz facebook (těch zbylých 30% jsou kluci spíš z rannějšího věku, kdy ještě facebook neexistoval). Lezlo mi to na nervy.

A potom bumprásk, měsíc květen vykvetl v pořádnej průser a z facebooku se stalo pro mě tabu. Máma mi řekla...
"Měsíc bez facebooku," když mi diktovala náplň trestu za neuvážené chování, pozdní příchody, experimenty s omamnými látkami a neustálým dojížděním na druhý konec republiky za svými ex.
"Vždyť se stejně můžu připojit všude jinde," posmívala jsem se jí v duchu a tohle mě zrovna netrápilo.
"Já vím, že se můžeš připojit všude jinde," četla mi myšlenky. "Záleží teď na tvém svědomí, jestli vážně chceš, abys začala odznova - jak jsi mi teď dva dny v kuse říkala - a znovu si získala mojí důvěru."

A tak se i stalo.
Neustále mi na monitoru v liště blikají zprávy od vás, milí přátelé. Pořád do mě někdo šťouchá a během dvou týdnů si mě stihlo přidat zase devět lidí.
Ale já to fakt do konce toho školního roku vydržím. Koneckonců... je to fajn zase vědět, že pomalu ubíhá čas. :)
Ikdyž jsem zcela odříznutá od pravidelného kontaktu s přáteli a na většinu z nich ani nemám číslo ...

Nevěřím tomu, že se nedá závislosti zbavit. Co se týče drog, alkoholu atakdál. Člověk potřebuje jenom správnou situaci.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Ell ... Ell ... | 1. june 2011 at 19:31 | React

Je to krásnej a hlavně upřímnej článek :)

2 Adelaine Monroe Sawyer Adelaine Monroe Sawyer | Web | 1. june 2011 at 22:09 | React

Hele, jsem vděčná za tvoje rady, ale já vím, že to je o tom uvnitř. Já jsem spokojená sama se sebou uvnitř, částečně, mohlo by to být lepší, ale můj vzhled mi prostě vadí, nedokážu být sebevědomá ne kvůli tomu, že podle někoho nejsem hezká, ale protože se nelíbím sama sobě. Snažím se mít víc víru v sebe, jenomže to mi prostě nejde. :)

3 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 1. june 2011 at 23:36 | React

[2]: Tak potom to teda chápu... ono to vak přijde časem :) Až ti to poleze krkem..

4 Maruš Maruš | 4. june 2011 at 19:01 | React

Ano, ano, ANO! :) Svět bez facebooku.. :) Můj (dobrovolný) měsíc "bez" právě končí. A hodlám v tom pokračovat :)

5 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 4. june 2011 at 21:40 | React

Já jsem taky závislá. Ale nehodlám s tím nic dělat. Ukousala bych se na koleji nudou, nehledě na to, že i přes FB získávám info do školy, i od jedné lektorky. Lezu na fb všude, protože se nudím v trolejbuse, ve škole, ve vlaku. A hlavně, neplatím majlant za telefon, protože komunikuju přes fb fakt všude. Vím, že to není správný, ale je mi to egal :)

6 Annabeth Annabeth | Web | 5. june 2011 at 20:51 | React

A já si říkala, že jsem jednu dobu dlouho neviděla žádný tvůj status..

7 Maxië Maxië | Web | 19. june 2011 at 10:57 | React

Facebook je dobrá věc, jen by se to nemělo přehánět, osobně si myslím, že nejsem závislá, ale i tak jsme na FB každý den.. Doufám, že ti tvoje abstinence vyjde :)

8 kirstenaxe kirstenaxe | 19. june 2011 at 12:11 | React

[7]:  noo,zvládám to mnohem líp, než jsem si myslela :) ještě dva týdny :)

9 Kate Kate | 21. july 2011 at 10:05 | React

FB strašně žere čas..já se tam snažím moc nechodit, i když úplně bych ho zrušit nechtěla. Spousta lidí trvdí že svět bez facebooku by byl lepší ale málokdo si ho opravdu zruší.

10 patty-axe patty-axe | Web | 6. january 2012 at 9:27 | React

Buď ráda, že ti aspoň mamča dala příležitost její důvěru zase získat, moje už to asi ani nechce zkusit, i když... můžu si za to sama. :/

11 BellyJ BellyJ | 27. february 2013 at 17:03 | React

Není to lehké, zase si to připomenout ale jestli to někomu pomůže aby si tu hrůzu uvědomil... klidně :D Jednou asi před rokem jsem se snažila předávkovat prášky (evidentně se mi to nepovedlo) proč? udělala jsem to hlavně kvůli lidem, štvou mě-závisláci co už ani nechodí s lidmi ven. Všechny "fotešššky" jdou obratem na facebook a já jsem někdo kdo žije ve středu téhle komunity. Chytaly mě deprese čím dál víc, každý člověk s mobilem v ruce a připojením na wifi-nepřetržitě na fb, mě doháněl k šílenství. nejvíce mi vadilo / a stále vadí že si to ti lidé neuvědomují.Hrozně moc jsem nechtěla žít v tomhle světě, strašně moc to užíralo, celý svět jde do kelu a je to rak trochu všem jedno :-!      No ale nakonec mě rodiče dotáhli k psychologovi a moje předávkování mi hezky vypumpovali ze žaludku i z hlavy.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement