Bůh zrovna teď prověřuje moji přořízlou hubu. Tady se tahák použít nedá

31. july 2011 at 10:36 | Kirsten Axe |  zážitky

(Niki Gardis, Yared Errorcore, Kirsten Axe, Xavier Narahashi)

Mám v sobě neuvěřitelný zmatek. Můj výrok na Silvestra "Rok 2011 je rok nezávazných vztahů, průserů a prdele" splnil svůj účel na jedničku. Snad se to dokonce stalo mým prokletím.


Od nekonečných blábol o tom, že se mi snad nikdy nepodaří dopsat knihu, jsem konečně v sobě našla inspiraci. Tuhle písničku.

Je jako můj život za posledních osm měsíců. První dny se táhly nebezpečně pomalu, nevinně, a potom nastal zkrat, který se protáhl v neklidných několik týdnů dumání. Jakoby mě sexy panička mající moc nad lednem a stojící na schodech ve vysokých lodičkách a podvazcích mě připravovala na emocionální horskou dráhu. Nahoru, dolů, zkrátka - otužovala mě před neuvěřitelně chladným únorem, kdy se mi podařilo dosáhnout první části zodpovědného věku. Dala mi trávu, alkohol a něžnýmchraplavým hlasem mi zpívala o přežití. Měla jsem tenkrát ještě všechno v ten osudový den - zvrhlostí neposkvrněnou mysl, doma strávené noci a chuť žít.

A pak ty jeho oči, ty jeho oči.
Then your eyes, your eyes
I can see in your eyes
Your eyes

Šeptala neuvěřitelně magickým hlasem. Hladila mě dvěma prsty na krku a druhou rukou si mě přitahovala k sobě blíž a blíž. Cítila jsem její dech nasládlý růžovým vínem, které poloplné držela v druhé ruce a kolenem mě přitiskla ke zdi.

A potom se jen usmála. A její vyhublá promrzlá ruka chladem mě strčila do hlubin černého svědomí, výčitek a neopětované závislosti na jednom idiotovi, ale to jsem si přiznala až potom.

A vše, co miluješ, hoří ve světle
Vždy, když se kouknu do tvých očí
Nutí mě chtít umřít

Vlastně to nebylo tak hrozný. Lízátka a čokolády vystřídaly krabičky cigaret. Nikdy jsem ale neotočila první cigaretu obráceně, nevěřila jsem na nějaké prostoduché Štístko.
Možná jsem měla.

Tam dole na dně mě čekala jiná osoba. Zatímco jsem dva měsíce padala, stihla jsem se nesčetněkrát ochránit před vlastními emocemi. Na každém, kdo pro mě měl fyzickou slabost, jsem prověřovala jeho proradnost. Mé srdce sice toužilo po absolutním klidu, který v naprostém chaosu válčil s mým rozumem a vlastní proradností a malicherností. A jaksi situaci nezvládal.


Duben se mi jen smál. Možná protože mě čekalo ještě něco horšího.
A znovu několik týdnů neklidného chování, přirovnávám jej k těm trhaným kytarám. Zněj sakra dobře.

Pár dnů mi květen zase zpíval. Tu podobnou melodii, ta podobná slova. A šeptal to samý.
Ještě chtěl počkat předtím, než si uvědomím, že je to vážně idiot. Proto znovu šeptal a svazoval mě do krkolomných poloh. Nedovolil mi jeden jediný den si na něj nevzpomenout.

Konec května to - jak se říká - totálně zabil.
Jasné reparáty a ten blbej privát, kterej skončil zašpiněným trestním rejstříkem u mé matky. Skončila jsem se zpěvem, skončila jsem s divadlem a vzdorovala jsem.

Řvala jsem vzteky, bolestí a kroutila se ve snaze uprchnout z elektrického křesla, do nějž jsem byla spoutaná červnem. Vědomě nevědomě jsem se loučila se svými skvělými spolužáky a stále ledovýma očima jsem pohlížela na dva úhlavní nepřátele, kteří způsobili zkrat.

Ne dobře, byla to moje chyba.

Tak jsem si několik dní dala oraz. S nikým jsem se nebavila, chodila jsem do přírody - zkrátka, potřebovala jsem se od toho očistit. Připadala jsem si nechutná už jen když jsem pomyslela na zadek mého výborného kamaráda.
Ale zas jsem si prvotřídně naplánovala útěk z toho všeho. Dny strávené se svým duchovním rádcem a vnitřním Já vystřídaly pastelky a papíry, kilometrové texty posílané do redakce, objektivy fotoaparátů a svým způsobem i vnitřní uspokojení z Vašich komentářů, vzkazů a přízně.

Ale stejně jsem se z té špíny nedostala. A vlastně se mi ani nechtělo - teď se mi začínala image zrzavé mrchy, která tě dostane do všemožných zábavných průserů, nebezpečně líbit. lahve růžového vína, ruka pod tričkem mého homosexuálního kamaráda a sladká slova se doslova stala opiátem pro jeho uši.
On šílel, netušil, co se to s ním děje.
Ale já jo.

I would die for you my love, my love
I would lie for you my love, my love (make me wanna die)
I would steal for you, my love, my love (make me wanna die)
I would die for you my love, my love
Well burn up in the light


A čau.
I přes dva měsíce dlouhého zaracha jsem byla stále ta špatná holka, kterou baví svět. Slovy jsem odkopávala všechny, kteří se mi znelíbili, nebála jsem se vyjádřit svůj skutečný názor.

Bylo mi jedno, jestli se mi sestra smála kvůli image.
Bylo mi jedno, jestli se mi někdo chtěl omluvit, přestala jsem dávat třetí šanci.
Bylo mi jedno, jestli o mně ožralé třináctileté nevyvinuté kurvičky vyprávěly, jak mě znají.

Bavilo mě, že nikdo neznal mé pravé jméno.Všichni v rozpacích, já jsem pro všechny záhada.

Pokaždé když se kouknu hluboko do tvých očí
Hořím ve světle
Pokaždé když se kouknu hluboko do tvých očí
Hořím ve světle
Nutíš mě chtít umřít

Ten text je špatně, pozměnila bych ho...

Pokaždé, když se kouknu hluboko do tvých očí
Hořím ve světle
Pokaždé, když se kouknu hluboko do tvých očí,
Hořím ve světle
NUTÍŠ MĚ CHTÍT ŽÍT

A jestli se mi chtělo začít žít ve dvou milostných trojúhelníkách, na tom už nezáleží. Jen svojí přítomností jsem rozvracela vztahy. Cítila jsem se jako Esther (z fillmu Orphan) v první polovině filmu- ještě když se o ní říkávalo, že přivolává jen svojí přítomností zlo...

Jenže to není můj problém.
Já nemůžu za to, jaká jsem. Jestli mi některá z vás záviděla, tak protože jste neznaly můj život. Sama sebe jsem tímto rokem překvapila. Ne jen tak jsem přece narazila na tuhle písničku... Nesnáším ženské hlasy. A už vůbec ne disney blond dolls v dlouhých šatičkách.

Já prostě ta barbína nikdy nebudu. Miluju rock a hardcore, a můj budoucí manžel bude milovat taky.


Neuvěřitelně miluju začátek té písničky.
Je to trošku psycho, ale tak co. Tenhle rok je psycho.

Příště si tedy radši naplánuju příští rok jako "Rok 2012- rok duchovního vzdělání a vzrůstu, lásky, motivace a úspěchů"

A taky se musím poučit. Nikdy nebudu opilá na Silvestra vyhazovat jen tak výroky. Můžou se totiž nebezpečně splnit.


Mimochodem, nevíte, kde levně seženu nadkolenky a podvazky?

WE ARE THE CREATURES

WE'VE CREATED


4:59 - There's more inside of me....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Pochy Pochy | 31. july 2011 at 11:30 | React

Přijde mi,že ten článek je tak trochu i o mě. "Nesnáším ženské hlasy. A už vůbec ne disney blond dolls v dlouhých šatičkách.

Já prostě ta barbína nikdy nebudu. Miluju rock a hardcore, a můj budoucí manžel bude milovat taky." - To je asi uplně o mě.Jinak krásný článek.Opravdu,vžila sem se do toho.Co říct,jsi úžasná blogerka.

2 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 31. july 2011 at 16:55 | React

Nevím proč, ale tenhle článek ve mě vyvolal takový zvláštní pocity. Negativní i pozitivní.
Možná negativní proto, že i když to bude znít divně přes to, co jsi psala, ale ty to stejně nepochopíš, tak ti stejně ten tvůj život určitým způsobem závidím. Jo, ty si říkáš, že bych měla být ráda, že mám život "v klidu", ale já nejsem. Radši bych, aby se něco dělo. Klidně něco špatnýho, zlýho, ale to by mě stejně jako tebe jen utvrdilo a rozvinulo osobnost. Proto jsi taková, zvládáš to.
Alespoň si to myslím.
Vždycky jsem záviděla lidem, co když jsou na dně tak se do něčeho po hlavě pustí a jde jim to - třeba začnou psát, fotit, něco. Tohle mi nikdy nešlo, celkem mě to sere.
Ale kdoví. Já si taky na příští rok plánuju hodně novýho. Já to vezmu tak, že si řeknu jen tohle "Prostě ten život pořádně rozjet"

Nom.. fajn článek.

3 Ehněnka Ehněnka | 1. august 2011 at 0:56 | React

Já jsem zažila hrůzný školní rok, během něhož jsem stihla tři rozchody a všechny okolnosti by stačily na telenovelu. Podrobnosti jsou tak moc zlé, že je nemám odvahu napsat do veřejného prostoru.
Co se týče hledání sebe sama, i já si tím prošla a momentálně to vypuklo naplno. Nakupuju nový šatník, vyhazuju staré věci, obměňuju hudební arsenál v mp3. Nevím, co se ze mě stalo, ale jsem čím dál snobštější, mršštější a tak vůbec. Jediné, s čím mám problém, je účes. Přála jsem si ofinu a nějakou šíleně neobvyklou barvu, ale obávám se, že mi to nebude slušet a navíc je člověk, kterého bych zklamala, kdybych si něco provedla s vlasy a to se mi nehodí...:D
A tobě je těžké nezávidět, podívej se do zrcadla a pak pochopíš ;-) Já tě naprosto regulérně zařazuji mezi lidi, kteří mě inspirují. A někdy je proklatě těžké se na tebe nedívat(a nemyslím to nijak pejorativně ani lesbicky).
Doufám, že příští rok bude líp nám oběma. A doufám, že ty reparáty zvládneš. Já to zvládla, tak musíš taky. Neboj, není to zas tak zlý, když se budeš snažit. :)

4 Hanuš Bakusky Hanuš Bakusky | Web | 1. august 2011 at 10:51 | React

Tohle je nejlepší doba - užívej si jí dokud můžeš ;)

5 Kate Kate | 1. august 2011 at 12:04 | React

Řekla bych že jsi hrozně zajímavá a žiješ naplno, všechny ty zážitky..vždycky když přijdu na tvůj blog připadá mi to jakobych četla fakt dobře promyšlenej příběh. Přitom je to skutečnost. Je vážně docela těžký ti nezávidět i když třeba někdy není co závidět. Každej má nějaký problémy. Přála bych ti aby byl tvůj příští rok lepší :)

6 Sim. Sim. | Web | 3. august 2011 at 13:53 | React

Tú pesničku od nich milujem! A aj "Heart" je úžasná. :)

7 Peťula Peťula | Web | 3. august 2011 at 14:19 | React

dobrá písnička :) skvělý článek ;)

8 B. B. | 22. august 2011 at 22:00 | React

Jo, je pravda že si třetí šance nedávala. A dávat nebudeš, asi. Škoda.

9 kirstenaxe kirstenaxe | 23. august 2011 at 14:00 | React

Na to si musíš tu třetí šanci zasloužit. Nedovolím ze mně dělat kreténa ...

10 B. B. | 24. august 2011 at 7:17 | React

Já se snažila.

11 kirstenaxe kirstenaxe | 24. august 2011 at 7:58 | React

[10]:  no, tak bys to mohla zkusit znovu.. Což tak, že jsi anonymní, sladká B.?

12 B. B. | 24. august 2011 at 11:25 | React

Když bys mi dala šanci, tak se o to mileráda pokusím,). Stejnak víš kdo jsem, a B. být mohu, ne?

13 kirstenaxe kirstenaxe | 24. august 2011 at 12:03 | React

[12]:  to právě vůbec nevím, kdo jsi. Neznám žádnou Báru, se kterou bych mohla mít problém.

14 B. B. | 24. august 2011 at 12:16 | React

Taky že Bára nejsem. A myslím, že zrovna mně třetí šanci nedáš, ikdybych se snažila sebevíc. U tebe už jssem si to asi úplně podělala.

15 kirstenaxe kirstenaxe | Email | Web | 24. august 2011 at 12:58 | React

[14]: Aaaaa Blair Dee?

16 Peggy Peggy | Web | 24. august 2011 at 13:30 | React

Make Me Wanna Die? Miluju.

17 B. B. | 24. august 2011 at 13:53 | React

Yep.

18 Maria Kröhn Maria Kröhn | 24. august 2011 at 15:47 | React

[17]: ty jsi se nesnažila.. nikdy jsi ke mně nepřišla a neřekla mi promiň, všechno to byla jen pouhá lživá omluva přes facebook... šanci jsem ti dávala od páté třídy nesčetněkrát a to každý rok,protože ty jsi se mnou měla problém pořád a vždycky, když se ti to začalo vymykat z rukou, tak jsi najednou se mnou chtěla být zadobře, nevím, k čmeu ti to bylo dobrý, se vším sis začínala jen ty a to, že tě ze srdce nesnáším, to je jen tvá práce, mladá dámo.

Už jen tvůj ožralý výstup v Akropoli o tobě hodně vypovídal

19 B. B. | 24. august 2011 at 16:37 | React

Lživá rozhodně nebyla. A pokud vím, v páté třídě jsme spolu problém neměli. To až někdy asi v sedmé. A nechápu, proč n si na mně shazovala to, že jsem ti ukradla Ipod, a bůh ví co dalšího, když už jsem ti asi milionkrát řekla, že jsem to já nebyla. Nechci na nikoho shazovat vinu, ale nenechám se falešně obviňovat z něčeho v čem nemám prsty.A mimochodem, ty si mé *Promiň* nechtěla nikdy slyšet.

20 kirstenaxe kirstenaxe | 24. august 2011 at 19:58 | React

[19]:  to tě mám jako prosit,aby ses mi omluvila? Když člověk má blbý svědomí a žere ho to, tak to prostě udělá... Očividně na to asi nemáš koule nebo je to jenom zase blbá zástěrka

vždycky jsi začínala jako první. Nevím, proč jsi na mě furt házela za zády tu špínu..a teď se špína stala z tebe.. A jestli ti na mě fakt někdy záleželo, tak si najdeš způsob,jak se mi řádně omluvit

pak budu možná uvažovat nad nějakou další šancí. Jenže teď jsi klesla tak hluboko po těch promarněných šancích, že se asi u získání důvěry zpět asi zapotíš..

21 B. B. | 24. august 2011 at 21:00 | React

Jo, dřív záleželo. Od té doby co jsi totiž přišla do školy, jsem obdivovala tvoje psaní, tvoje kreslení. Byla si v podstatě něco jako můj vzor. Ještě když jsme byly v sekundě, a obě jsme neměli rády Kláru a Anny. Ale pak si se s nima začala bavit. zničeho nic. Jo neříkám že já ne, ale trochu mě to naštvalo. A pak jsem žárlila že se s tebou bavěj. A tím to všechno začalo víš. A i mně to mrzí.

22 kirstenaxe kirstenaxe | Email | Web | 24. august 2011 at 23:15 | React

[21]: prázdná slova, to tvoje mrzí mě to.. kěž bys sehnala kuráž a řekla mi to přímo do očí ;-)

23 B. B. | 25. august 2011 at 10:35 | React

Tak pojď ven, a řeknu ti to. Já tu kuráž totiž mám.

24 kirstenaxe kirstenaxe | 25. august 2011 at 11:57 | React

Děláš te!d někdy reparát?

25 B. B. | 25. august 2011 at 14:36 | React

Ne. Proč?

26 kirstenaxe kirstenaxe | 25. august 2011 at 16:09 | React

[25]:  ok, do kolika můžeš bejt venku?

27 B. B. | 25. august 2011 at 17:14 | React

Nechceš si spíš psát na Fb?

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement