Dětská léta

23. july 2011 at 15:10 | Kirsten Axe |  Jednorázovky
Kousek po kousku, jako by si to skutečně vychutnávala, ujídala jablečné chipsy. Zamyšleně, možná až se špetkou zármutku si prohlížela šeď sídliště.

Kolik jen tu strávila času. Celých čtrnáct let.
Proklínala a zároveň milovala tohle místo. Lidé jejího věku, co tu žili, znala od plínek, všichni spolu chodili společně do školky a řešili problémy dětských let. Kdo s kým neka, neba, a kdo půjde po-o.

Zamyslela se nad tím, zda mají všechny děti tenhle slovník.
Asi ano.

Pohlédla jinam a zamrkala. Chtěla si sama na sobě vyzkoušet, jaké to je, když před sebou sama zadržuješ slzy.
Ale šlo to mnohem hůř.

Povzdechla si a nechala jim volný průběh. Těm slzám.

A brečela z jednoho prostého důvodu.
Kvůli školce, do které kdysi chodívala. A kvůli dětským hádkám, které se vsákly do jejích bíle natřených zdí. A i do toho několikrát zašívaného modrého molitanu, o které se vedly tak prudké boje, když nám všem bylo... tři roky.

Vůbec nikdy nepomýšlela na svoje dětství, dokud se jí nezdál ten sen.
Zoufale se snažila přijít na jeho smysl, věřila totiž, že sny jsou skutečně naše neventilované problémy, touhy a strachy ukryté v podvědomí.
Jen kdyby ona věděla, zda to byl skrytý strach (ze stárnutí?), touha (z toho vrátit te zpět?) nebo problém (s věčnými dětskými láskami?).
Všem vychovatelkám nebylo třicet, čtyřicet let. Vypadaly teď hodně vyčerpaně, a i bez vrásek, na padesát, šedesát.

Z toho, jak se jí zastýskalo po nevinném hraní si s hračkami, se rozbrečela. Usmívala se, opravdu. Jen jí to připadalo tak vzdálené.

Odebrala se nahoru po schodech, kde byl portál. A to obyčejné bíle lakované staré dveře, které dělily školku a úsek času, který byl před třinácti lety od privátu, na kterém byla v současnosti, teď. A kde tancoval i on a hledal ji.

Přestoupila z klidného dětského místa na parket. A jediný důkaz toho, že se opravdu na okamžik vrátila o třináct let zpátky, byly slzy, které nostalgií tekly dál a dál.
A teď jí bylo šestnáct. Stála v rozervaných silonkách, červené dlouhé kostkované košili a ve vysokých lodičkách v prázdné ložnici jeho rodičů, kam nikdo z pozvaných hostů nesměl.

Za tenkou zdí jí na srdci vibroval zvuk z vedlejší místnosti. Poklidně, až opatrně si sedla na postel jeho rodičů a nespouštěla oči z nočního života za oknem. Na silncích projížděla ta poslední zapomenutá auta, která kamsi spěchala.... z ložnic milenek, na noční směnu, domů... a nikdo netušil, že je jedním okem, z jednoho ze sta oken, sleduje a přemýšlí o jejich problémech, životech, úspěších...

Do pokoje vešel Jerry. Na nic se neptal; jen ji objal kolem ramen a rozuměl. Tyhle její stavy vídával často, když byli na společné párty, ona se najednou sebrala a odešla ze společnosti pryč, kde si potichu začala brečet..
Možná ale Jerry tentokrát netušil.
Zavibroval mu mobil.

"Měl bys dělat do jiné holky, než je Kirsten," přečetla šepotem jeho esemesku nahlas, aniž byse mu podívala na displej.
"Jerry, omluv mě," hlesla, jemně jej políbila na tvář, rozcuchala mu vlasy a odešla z pokoje pryč.

Obličej měla už suchý. A vykročila k němu. Moc dobře věděla, že je jím odmítána, ale přesto v jejím srdci hořel malý plamínek naděje. Nikdy nelitovala plýtvání drahocenných myšlenek o něm, které ji trápily přes půl roku.

Ale jen ji zase odstrčil...

"Nenávidím tě.. Kéž by se ti to všechno jednou vrátilo, za všechny, kterým jsi tak ublížil..."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Veronica Marsch Veronica Marsch | Web | 23. july 2011 at 16:41 | React

úžasná fotka!:)i článek:)...jako vždycky:)

2 Lily Rose Lily Rose | Web | 24. july 2011 at 11:24 | React

Úžasne napísané a prekrásna fotka.
Len tak ďalej ;-)

3 Ellie Bersh Ellie Bersh | Web | 24. july 2011 at 17:10 | React

skvělý ,,příběh":)

4 Adreianne Someone Adreianne Someone | Web | 14. september 2011 at 18:38 | React

Dokonalý Příběh!:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement