Jen na první pohled se zdá, že je tu ticho.

20. september 2011 at 15:41 | Kirsten Axe |  Jednorázovky

Na chvilinku se mi zdálo, jakoby tu nikdo už roky nebydlel. Prázdné poštovní schránky, zamšelé kliky u dveří a chlad staletých kamenných schodů mne vždycky uděřil do obličeje, jakmile jsem vešla pozdě večer do domu.
Vyšla jsem těch šest schodů a potichoučku; až svým způsobem opatrně, jsem otevřela dveře do bytu a jemně je zabouchla, jakobych se bála, že přeci jen dělám v domě hluk.

Veškerý lid na Vinohradech již dávno spal.

Dolehla na mě melancholická nálada; často jsem se tu po večerech cítila v osamění a ani bzukot světel v kuchyni mne ani na chvíli neuklidňoval. I kocour si pacičkami zakrýval růžový nosík a pomalu oddychoval.
To všichni ve spánku vypadáme tak mladě?

Nedalo mi to. Vzduch nasládlý růžemi darované k svátku mne nabádaly k tomu, abych si otevřela okno, sedla si na mléčnou desku stolu a zapálila si.

Až teprve palčivý smrad tabáku a jahod mě uklidnil. Chvíli jsem jen zírala na protější stranu vitríny se svatebními šaty a můj pohled posléze zamířil na šedivý nudný asfalt.

Proč do něj nemohli namíchat barvy, aby ulice města nebyly tak šedivé?

Až v dáli jsem slyšela zvuk nočních tramvají, které projížděly pod naší ulicí. A jinak nic. Dočista nic. Jen isnpirativní ticho a noční chladno, které skoro nikde nebývá.

Chtěla bych mít modré oči. Jsou také tak ledvé jako moje ruce...

Zbývá mi polovina slabounké cigarety. Ani nevdechuji kouř, špička shořelého tabáku je už moc veliká, ale stále drží. Třeba kouřím jen protože mě inspiruje kouř. Jak se vzápětí vytrácí do stran, jak pokaždé tvoří jinou podobu a jak jej necítíš, když se jej snažíš dotknout. Rozplyne se... a tobě na rukou zůstane na důkaz jen slabý odér.

Přitiskla jsem si k sobě kolena a prohlédla si projíždějící černé auto. Jel tiše,opatrně. Asi zastavoval.
Nebo cítil to samé - nechtěl budit okolí, i když jsou staré domy pověstné dvojitými okny.

Proč předky aut vypadají jako hnusné zákeřné ksichty? Všechny do jednoho!

Cítím vůni kapek. I jejich slabounké zurčení v plechových okapech. Náhle mám pocit, jakoby nebyla tma, a hle -

Když na Vinohradech o půlnoci prší, obloha tu bývá tlumeně okrová.

Takové je tu ticho. A vy si taky udělejte chvíli klid. Bez cigarety samozřejmě, pokud nedychtíte po tom sledovat kouř.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 20. september 2011 at 16:22 | React

Dobrý článek, čte se mi dobře.

2 LDifferent LDifferent | Web | 20. september 2011 at 16:46 | React

Nádherně píšeš. je to okouzlující

3 Adriane Someone Adriane Someone | Web | 20. september 2011 at 20:13 | React

Nádherný článek. Inspirovala jsi mě. Píše naprosto dokonale.
Modrý oči.. Miluju je. Taky bch chtěla.

4 NiKKie NiKKie | Web | 20. september 2011 at 20:15 | React

Úžasné články. Rešpekt. Ps: Ja mám modré oči a chcem hnedé :D

5 Adriane Someone Adriane Someone | Web | 20. september 2011 at 20:19 | React

[4]: Vyměním. :D

6 kirstenaxe kirstenaxe | 20. september 2011 at 22:20 | React

[5]: hehe, já třeba vážně sním o tom je mít modrý nebo alespoň zelený. :D

7 B.e B.e | Web | 21. september 2011 at 2:20 | React

wow, na jedné straně ti tu atmosféru, ve které žiješ závidím, protože to musí být inspirativní prostředí - článek je důkazem - ,ale na druhé straně jsem nesmírně ráda za svůj život v nemoderní betonové džungli bez špetky solidní historie. mě by v tom klidu asi zachvátil vnitřní neklid, ale někdy možná vyrazím nasát atmosféru na pár dní.

8 Adriane Someone Adriane Someone | Web | 21. september 2011 at 18:42 | React

[6]: Modrý jsou fakt pěkný. A hlavně kluci, s takovýma očima. :D

9 Kate Kate | 22. september 2011 at 20:21 | React

Nádherně napsaný :)) někdy je ticho fajn

10 Lúc Lúc | 19. october 2011 at 20:30 | React

Strašně krásně píšeš.Hezky se to čte.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement