Litry potu a metry smradu

17. september 2011 at 2:10 | Kirsten Axe |  zážitky

Před třemi dny jsem měla svátek. Na Marii.
Ale přijde mi to hloupé slavit své jmeniny. Nemá to vůbec žádný smysl, pochybuju, že mi rodiče vybírali jméno dle data nebo koukali po porodu do kalendáře, jak by mě po zbytek života mohli ztrapňovat a různě zkomoleně nazývat.

Jmenovat se po panně Marii, když vás stejně nevinný osud jako ji rozhodně nečeká, je beztak trochu zvláštní. Nemám to jméno ráda, obvzlášť, když mě v mém ranějším věku nazývali Maruškou nebo Mášou. A teď v nové třídě nazývají i Máří, na což jsem smrtelně alergická.

A přeci jen se mi jmeniny vyplatily. Nejen že mi rodinná oslava otcových narozenin a mého svátku zkazila náladu, ale také pěkně přilepšila. V dárkové taštičce na mě vesele mávala fůra nepostradatelné kosmetiky a pětikilo, které jsem se rozhodla investovat do koncertu ENTER SHIKARI.

Během dvou dnů jsem stihla nesčetněkrát změnit názor a plány, ale nakonec jsem se přeci jen před klubem Roxy objevila. Se zrzavou Karolínou, co má propíchnutou medusu a červenovlasou Srabinou, co přišla pozdě. Na tři stejné zrzky, které jsou zároveň tak jiné, slečny s mohutným rozcuchem na hlavě a vyvalenými špeky zpod těsných upnutých kalhot vrhaly posměšné pohledy.

A chlapi na nás mohli oči nechat. Svlíkali nás pohledem a sledovali každičký pohyb ruky a rtů, které jsme špulily při synchronizovaném vyfukování kouře z cigaret. Kočičíma očima jsme na ně významně mrkaly a když odbila půlhodina po osmé, sešly jsme dolů, na vyhecování Karolínou vypily na EX desítku a vrhly se do davu.

Deset minut se nic nedělo. Významně jsem si prohlížela všechny lidi kolem. Tak pěkní kluci. S tunely v uších, s piercingem ve rtech, s tetováním na pažích, ve volných stylových tílkách značky Drop Dead. A tak barevné, ničím se od nich nelišící se, slečny. Štvalo mě jedno.

Má výška.

"Musíme rozhodně jít do kotle," křičela na mě Karolína. "Od toho tu asi jsem,né?!" šťouchla jsem ji do žeber a pevněji jí sevřela ruku, abych ji neztratila.
Stejně jsem ji později ztratila.

Nejdříve celým sálem zběsile problikávalo ostré bílé světlo. A ve zlomku vteřiny všichni začali zběsile tleskat, skákat a vrážet do sebe. A já byla přímo mezi nimi.

Už si nedokážu představit koncert bez moshpitu, wall of death nebo-li pogování, jak tomu říkáte. Dali mi tam sice pěstí a bouli mám doteď, ale představa, že do všech strkám a vychcaně jim uhýbám, je víc než lákavá.
Jak se vyjádřila kamarádka; Moshpit, není to náhodou úplně to samý jak tlačenice v autobusu? Taky tam do všech schválně vrážím!

A víte, co je vrchol užívání si koncertu? Když skáčete do davu a vzápětí vás všichni drží na rukou.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Adreianne Someone Adreianne Someone | Web | 17. september 2011 at 21:37 | React

Tak doufám že jsis to užila.))

2 Hanuš Hanuš | Web | 18. september 2011 at 22:13 | React

Mě příjde správné slavit můj svátek jen na Hanuše 6. října :D Je to sice klučičí jméno, ale co už, já se do kalendáře taky nedívala :D Na Enter Shikari bych si klidně taky zašla.. ale přece jen dávám přednost malým pankovým koncertům.. a ty zážitky z poga a ty modřiny a to všecko.. a při skákání z pódia mě zatím nikdo nějak moc na rukou nedržel :D Jednou jsem skočila chytl mě jeden člověk, ale já přepadla do zadu a vrazila hlavou do slopu :D a na vypsané fixe jsem skočila a ulomila si kousek předního zubu, ale jinak jsem v pohodě :D Jo, je to čuryna.. ale po některým zážitcích už mi jedna desítka nestačí, abych se do poga vůbec měla odvahu vydat :D

3 Hanuš Hanuš | Web | 18. september 2011 at 22:14 | React

šmárja ti smajlíci na tom blogu se mi vůbec nelíbí!:(

4 Adreianne Someone Adreianne Someone | Web | 19. september 2011 at 15:48 | React

[3]: mě taky ne!:(

5 Kate Kate | Web | 19. september 2011 at 16:37 | React

Muselo to být super ;)

6 Shelley Derb Shelley Derb | Email | Web | 19. september 2011 at 21:01 | React

Srabina :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement