Zelený sýr a tulipány.

7. december 2011 at 21:24 | Kirsten Axe |  zážitky

Nestydatě si bez vědomí autora propůjčím jeho fotky. Piňda se fakt snažil, a já jeho snahu zde s radostí ocením. Já sama jsem si totiž do Holandska foťák nevzala.


Znáte to. Nebo možná ne. Ale já moc do zahraničí nejezdím. Vždycky se mi všechny výjezdy z republiky zdají nereálné. Jako by se ani neměly stát. S těžkým srdcem jsem si přiznala, že je to poprvé, co se třídou jedu na několikadenní výlet dál než za hranice České republiky.
A to rovnou do Holandska.

Upřímně, od té země jsem nic nečekala. Nedokázala jsem se pro ten výlet nadchnout - snad jen v případě, že mi dva dny před odjezdem bude všechno lézt na nervy. A ono jako naschvál nelezlo. Tak jsem měla dokonce problém s tím se naladit na desetihodinovou jízdu superpohodlným autobusem.
Nakonec to nebylo tak strašné. Věci na čtyři dny jsem si balila jako na měsíc, jídla jsem si kupovala na rok, a zmateně jsem pobíhala v podpatcích z kouta do kouta,abych našla ten zatracený ušmudlaný seznam věcí,na které ROZHODNĚ nesmím zapomenout.

ZUBNÍ KARTÁČEK (!!!) a nabíječka na mobil. Cestovní pojištění, termoska, štěteček na tvářenku,který se mi ještě ráno válel v šuplíku a teď si někdy vyrazil na dobrodružství do koše na prádlo, vidličky a nože na ohavný čínský polívky, DENÍK a samozřejmě tu matematiku do busu, aby se neřeklo ...

Víte co. Já absolutně nenávidím odjezdy. Vždycky je hodinu před ním absolutní zmatek. Zapomínám čas a místo odjezdu, jsem nepříjemná a se všemi se jen hádám. Tentokrát tomu nebylo jinak - a volala jsem aspoń čtyřikrát spolužačce,abych se ujistila, že se OPRAVDU o místě a času srazu nemýlím.

Dorazila jsem jako poslední. Po krátkém a usilovném dohadování s řidičem jsem si vydupala večeři v autobuse. Ujišťovala jsem ho, že mám hlad a dokud se nenajím, tak se budu vztekat. Samozřejmě jsem ručila za naprostou čistotu.


Blbost. Mám spáleninu od vařící vody přes celou nohu. Termoska mě naprosto zklamala.


Víte, myslím, že není nic špatného na tom si v autobuse udělat pohodlí. Dokud to do první zastávky šlo, sledovat filmy nás rozhodně nebavilo. A ostatní také ne.
Na českých hranicích jsme si přece jen udělali malou přestávku.
A také nás nebavilo stát ve frontách na toaletu. Při první příležitosti jsem to s několika kuřáckými spolužáky vzala za kamion ke křoví, abych se tam mohla vyčurat a aby se neřeklo, tak i vychutnat si poslední doušky tabáku na půdě české.

Přísloví "nemel a jez" bych pozměnila na kuř. Nebo alespoň na "mel potichu, když už". Kdo by řekl, že učitelky v polospánku se uprostřed noci proberou. Vzteky.
Konal se opravdový boj s brýlatými zlouny. Ve chvíli, kdy se k nám blížil třídní, holky vystartovaly na druhý konec tmavého parkoviště. Na podpatcích. Dva spolužáci se tak vyděsili, až jim cigareta vypadla z pusy. A jedna spolužačka se nehodlala svého máčka vzdát.

"Když už mě chytli, tak si to aspoň dokouřím. Nehodlám dostat ředitelskou za dva potahy."

Flegmatička.
A mně nezbývalo nic jiného, než se jen smát. Přistihla jsem se u toho, jak se pohodářsky opírám o zašpiněnou stěnu kamionu,ze které sálá chlad a celou situaci si představuji jako počítačovou hru. S kupou srabů, trolů a všudypřítomného bahna, které se mi mimo jiné lepilo na boty. Zlomek vteřiny jsem dumala nad tím, ke komu by se hodilo jaké jméno.
Třídní pořádnej Trolozloll, ztracená kamarádka na podpatcích Fuči-šnel a bezstarostná Anička Dokouřimačus .

Poškrábala jsem se na hřbetu nosu a koktavým hlasem se hájila svojí nepřekonatelnou potřebou si ulevit.
Stejně nechápu, proč dělali takovej rozruch. A proč hlavně v autobuse, před čtyřiceti osmáčky.

9:39, Čt 17.11.2011

Amsterdam.
Mlha, sychravo a žádné známky života. Pochmurná atmosféra a jediný paprsek světla. Devět ráno.
Vyhlížím z okénka autobusu a nevěřícně zírám na domečky. Jsou tak malinké, tak křivé. S velikými okny.
Jako z pohádky.
Čistota a všude samá kola. Lidé tu jezdí asi výhradně na nich, nevidím projíždět v dopravní špičce jediné auto. A už během pěti minut jsme projeli dva coffee shopy.
Představovala jsem si Amsterdam tedy trochu jinak. Jako jeden velkej rozruch, jako evropskou Las Vegas, pokud víš, co mám na mysli.
A ono je to malinké pohádkové městečko...s děvkami v miniaturních uličkách.




Všechny domy jsou postavené nakřivo. Jeden se naklání dopředu, jiný dozadu a celé to budí zvláštní dojem. Jako kdyby si architekti pomáhali u práce marihuannou.
Ale tak to ve skutečnosti není. Holandské domy mají tak úzké vchody a dveře, že se veškerý nábytek při stěhování musí vynášet oknem. Pod každou střechou visí hák, jímž se protáhne provaz a ten spolu s pronajatým jeřábem souká krabice ven.



Kol je tu víc než aut. Opravdu.

Ale jo. Prvotní prohlídka města nás fakt bavila. Nevěříte mi?

17.11.2011 Čt 15:00
Vodafone mě naprosto zklamali. Žádný signál, žádný volání, žádný esemeskování. Ani si nemůžu postěžovat na facebook. Bez mobilu jsem úplně ztracená, zatraceně.
Stojím tu před otravnou budovou Rijskmuseum a vzteky přešlapuju z nohy na nohu. A Karolína?
Ta stojí opodál, a s nulovou znalostí angličtiny flirtuje se securiťákem!
Co má a já ne?

A mimochodem. Holandsky se Dobrý den řekne [Húdndach], proč ta holandština zní jako němčina s plnou držkou brambor?

Tráva se tu kouří úplně všude. A mám takový pocit jako by i všemi.
Stály jsme s Karolínou v galerii Van Gogha a pečlivě pozorovaly obrazy. Kdo by řekl, že zrovna já, a hlavně Karolína si v obrazech najde zálibu.
Aby ne, když je stále co pomlouvat.
Všichni na těch obrazech jsou mrtví. Bez života, bez výrazu. Jako kdyby ty obrazy opravdu odpovídaly tamější době; chudobě, věčně promrzlé a bledé šlechtě a málo radosti.
Anebo hodně bílého pudru.

V místnosti jsme stály skoro samy. A protože námi cloumala únava, stály jsme na jednom místě opravdu dlouho.
Dokud se k nám nepřiblížil s podobně přivřenýma očima turista. Tiše sis toupnul vedle nás, našpulil rty a zkoumavě si prohlížel každý detail.
Po dvou minutách nám to už přišlo divné.
On stále zírá na jeden a ten samej obraz, Karolíno, mluvila jsem s ní očima.
Jo,no, asi je zkouřenej, mrkla mi na odpověď.

Chlap vedle nás asi usnul vestoje. Střídavě zavíral a otevíral oči a protahoval si obličej.
Co na tom obrazu sakra hledá.

Tu se k němu přiblížila menší skupinka mladých lidí. Stoupla si za něj a přičichla si k jeho vůni.
"U got stoned too,bro?" poplácl jej po zádech jeden z nich.
Chlap pomalu otočil hlavu a s přivřenýma očima se na něj podíval.
"Fuck yea," zahihňal se hlubokým hlasem a odešel.


Ale u nás v hostelu se kouřit nesmělo.
A o balení brka dole ve vestibulu se nic neříkalo.


12:16, Pá 18.11.2011
Obchody v amsterdamských muzeích jsou zajímavější než samy galerie. Suvenýry jsou tence spjaty s s módou, vkusem interiéru, ba i kapkou humoru.
Proč v Praze taková muzea nejsou?
Možná bych do nich chodila raději.

Michael mimochodem nemohl vystát můj odjezd. Stejně jako všichni ostatní si přál, abych se v Amsterdamu držela na uzdě. A aby mě někdo hlídal, tak mi do kufru přibalil moji sestru.

A jen tak aby se neřeklo. Když ji kupoval, tak se rozhodoval ještě mezi krávou.


Vtip se slepicí jsem mu samozřejmě vrátila.
Jemu jsem po příjezdu utáhla krk holandskou hedvábnou kravatou s prasátky.

Jméno si sice slepice doteď nezískala, zato utržila obrovský obdiv u osmáčků a sedmáčků. A hlavně u Karolíny, která se první noc v hostelu bála duchů, a údajně slepičí přítomnost ji zachránila od nočních můr.


Holanďané (nebo minimálně kuchařky v našem hostelu) mají vcelku zvláštní chutě.
Je amorální, pokud si křupky zalejete mlékem a ne jogurtem.
To samé platí i naopak.
Snídají toastový chléb s máslem a dortovou posypkou.
Při večeři jsem přišla na opravdovou chuť Holandska. Rádi míchají různé typy masa do arašídové omáčky a sem tam se na jazyk dostane i žampion. K dokonalosti chybí kapka nutelly a čerstvá treska, kterou můj kocour nemůže už ani cejtit.



Zapomeňte na to, že ještě někdy zažijete mojí ochotu zveřejnit naprosto ospalou a neohrabanou fotku. Tohle bylo naposled.




A to nemluvím o fotce zezadu a ještě s culíkem. Už nikdy.

Kdybych měla jmenovat dvě věci, které mě v Holandsku opravdu nadchly, neotálela bych a rovnou vykřikla Skanzen a lidé, z nichž není jediný člověk, který by neuměl alespoň trochu anglicky. Dva dny před tím, než jsem odjela do Amsterdamu, mě čekalo několikahodinové rozhodování se a odříkávání ententýků na němčinu a angličtinu. Nakonec jsem se více domluvila anglicky, jak říkám, holandská němčina je jak kdybyste všem povylámali zuby a ještě jim zákeřně sebrali zubní protézu. Takhle to tam funguje.

Uprostřed listpadu mě trsy zelené trávy a svěžího vzduchu opravdu překvapily. Nemluvě o vzduchu, který se naprosto od českého odlišuje.





Víte, já k tomu nechci nic dodat. Snad jen to, že Majklova slepice neměla ve Skanzenu co dělat.


A nadchla jsem se pro holandské cigarety.
Stojí sice přibližně o třetinu více, ale mangové cigarety rozhodně nejsou proslulé sladkou chutí filtru. Ani vůní tabáku.

Ale jeho mangovou příchutí.
Ptáte se, zda je možné si bez občanky do osmnácti škrtnout.

Drazí přátelé, medvědi i zajíčci, v Holandsku se pivo pije od šestnácti, kouří od patnácti a hulí od osmnácti.



S Karolínou tvoříme lesbický pár jako za dob patnáctiletých Tatu.





Slepice mě tak jako tak na uzdě neudržela.
Tu ředitelskou mám jasnou.

Protože Komenský je týpek, a je to napsaný v pamětní knize v Naardenu.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anný Donůtková Anný Donůtková | Web | 7. december 2011 at 21:27 | React

Nádherný fotky ! :-)

2 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 7. december 2011 at 21:56 | React

Boží článek aj fotky! :)

3 Radioactive Fox Radioactive Fox | Web | 7. december 2011 at 21:59 | React

Ja by som velice rada vypadla niekam do zahraničia, máš šťastie :D. Culík je náhodou zlatý :3.

4 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 8. december 2011 at 14:05 | React

Grrh, taky bych si někam zajela. Teď to vypadá, že se dostanu akorát tak do Osvětimi se školou, ale hodně bych chtěla do Finska. Anebo zase do Anglie.

5 //gLaM*PriNcesS// //gLaM*PriNcesS// | Web | 8. december 2011 at 17:12 | React

super fotky :-D

6 Iva Iva | 8. december 2011 at 18:40 | React

Achjo, já miluju tvý články :D

7 Monica Monica | Web | 8. december 2011 at 19:03 | React

Koukám, že holandsko je země plná realistů co se týče hulení, cigár a chlastu :D Asi boj s ožralýma ''dětma'' prohráli :D..Mimochodem ta fotka jak na ní máš culík není zdaleka tak hrozná jak říkáš :) ;)

8 Stejně mě neznáš! Stejně mě neznáš! | 9. december 2011 at 16:56 | React

Holka, ty si moje krevní skupina. .)) Fakt bych Tě někdy chtěla poznat osobně! :)

9 Heily Heily | Web | 10. december 2011 at 20:23 | React

Krásne fotky.
A s "culíkom" nevyzeráš až tak zle ;)

10 nuna nuna | Web | 11. december 2011 at 9:49 | React

"lesbickýý pár jako za dob patnáctiletýcj Tatu".. vážně jste jim trochu podobný :-D :)

11 Kristýna Danielová Kristýna Danielová | Email | Web | 11. december 2011 at 17:26 | React

Fotky se mi moc líbí, ale jsou zvláštním způsobem foceny, jakoby křivě, ale i tak mají své kouzlo. Samozřejmě, že článek je pěkně napsaný, líbí se mi styl Tvého psaní. Jen tak dál.

12 Hanuš Hanuš | 12. december 2011 at 15:04 | React

Chtěla bych tě vidět jak jíš čínskou polívku vidličkou a nožem :D

13 kirstenaxe kirstenaxe | 12. december 2011 at 15:57 | React

[12]:  není to tak hrozné. Vidlička stačila.

14 Lily Avril Lily Avril | Web | 13. december 2011 at 17:49 | React

Ahoj máš moc hezů blog. Rozjíždím nový blog tak se mrkni a kdybys chtěla zanech komentík :)

15 Klokan Klokan | 20. december 2011 at 19:20 | React

Moc pěkný.. máš fakt supr blog.. koukám sem pokaždý když je mi mizerně a ty mi vždy zvedneš náladu.. ;-)

16 LoveShy LoveShy | Web | 31. may 2012 at 10:38 | React

Taky jsem byla v Holandsku, taky jsem tomu věnovala článek. Líbí se mi, že máme stejný poznatky :). Strašně se mi tam líbilo. A mňam mňam, ty posypky na toustíky mám doteď doma! :D <33

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement