March 2012

New York. Žádný věžáky, drahý obchody ani taxíky.

29. march 2012 at 17:15 | Kirsten Axe |  Etc

Mám tu další voňavý exponát z turistické atrakce Elite Models. Popravdě by mě vůbec nepřekvapilo, kdybyste si, milé dámy, koupily zrovna tuhle. Většina žen ani nehledí na to, jestli jí to sedne, bezmyšlenkovitě si ji hodí do košíku a jde si ji zaplatit. Řekne si "Aha! New York! To je to skvělý stylový město, kam by si každý alespoň jednou za život vyrazil! Pokud si koupím New York, tak budu IN."
Ostatně bych si tipla, že i u Playboye se nejvíc prodává New York. Všechno, co nese název New York, se skvěle prodává.
Ale proč?

Já vám to řeknu,proč. Elite Models totiž Ameriku vystihla naprosto přesně. Smrdí to jako páchnoucí velkoměstské metro, kde se mísí všechno se vším. Nevíte, kdy a čím to všechno začalo, co je tam teď a co bude potom. Na první pohled je to docela přetažená vůně, však je složená ze tří květin - pačuli, orchideje a lotusu. Určitě si to při pohledu na názvy představujete jako Hurvínek válku, jděte do koupelny, nasypte na mýdlo balíček příšernýho koření a možná se trefíte.

Ne, dělám si srandu, není úplně špatná. Ale rozhodně ne tak stylová, jako ten samej New York.

Jaro, hadry, maso a pivo.

26. march 2012 at 22:59 | Kirsten Axe |  zážitky


Ne že bych neměla o čem psát nebo že by se můj život stal dokonce nezajímavým, neměla jsem skoro čas. celé ty dva týdny jsem si vyráběla vzpomínky.


1) Majkl dostal výplatu. Dva dny jsme běhali po obchodech, abychom mu sehnali boty. Protože má velikost 40/41, sháněli jsme boty opravdu dlouho. Ještě mi ke všemu nasekal za ťapky, které jsem mu stále nosila před nos. Vztekal se, že musí mít něco podobného jako mám já. Kožené boty s cvočky.

Nakupovat jsme šli společně ve třech ještě s Lenkou, která měla problém úplně se vším. Protože s Majklem pracujeme v "Dohazovací seznamce" a Lenka je aktuálním žhavým adeptem na dohazovačku, museli jsme její styl podrobit menší změně.


Už to nikdy nebudu dělat, zařekla jsem se, že přiberu pár kilo a létat z kabinky do kabinky s povzbuzujícím pokřikem KIIIRSSSS DĚLEEEEEJ, se nedá dechově stíhat. Obzvlášť když si jeden spokojeně brouká a druhá nadává, co jsem jí to přinesla za pytel.

A ten první si občas taky zanadává, že vypadá teple,no.

Venku jsou dva stupně

14. march 2012 at 13:00 | Kirsten Axe |  zážitky

Chtěli jsme mít víkend jen pro sebe, pamatuješ, co jsi mi říkal?
Inspirovala jsem se naši společnou kamarádkou, prý tam taky byli. Taky s lahví vína, akorát v zimě.
Já si chtěla vybrat jaro, vždyť víš, jak v zimě nevydržím.

A šli jsme.
Krabička modrých camelek, které neodmyslitelně patří k naší historii. Nevím proč, i růžová D'Emilia k nám patří. Stála na stolku, když jsme se tenkrát nevinně dívali na film, Nářek duší, a oba čekali, až ten druhý začne něco dělat.

Teď sedíš vedle mně, děláš si zase půl hodiny vlasy, peskuješ mě za to, že si tu pouštím Killerpilze (má archa vzpomínek) a šklebíš se, když se na tebe usměju.
Teď si pouštím Sam Tsuie, který má na kontě už dva průsery. Třeba ten jeden...jo, zamilovala jsem se do Tebe.

Proto, když mám teď volnou chvíli času, ty jsi pekelně nasranej za to, že Ti nechcí říct, co tady dělám a vstávaj ti hrůzou vlasy, si chci jenom zanechat vzpomínku.

My, v Prokopáku na louce... s dvěma dekami, lambruscem, cigárama.
V dešti.
Posloucháme oldschool hudbu..
a děláme, že vůbec nerozumíme romantice.
Ty ji vždycky zkazíš. A ne že ne!
Kdo si dělá turban na hlavě z deky a přebíhá silnici?

Já vím, to já...

Ano,stavím se proti!

9. march 2012 at 9:00 | Kirsten Axe |  názory

Nevím,jak dlouho tohle v sobě dusím.
Nevím, zda je správné sem vůbec o tomhle psát.
Možná vám budu připadat trapná, možná si budete myslet, že je to všechno lež, jen shoda okolností. Třeba se jen někdo nudil a hledal nějakou souvislost, třeba si to celý někdo vymyslel.

Nežijeme zrovna v nejlepší době, najednou zjiš'tuju, že ani z části neznám dějepis, neznám jediný faktor, nevím, kdo mě ovládá. Nevím, jak moc to zasáhlo do mého osobního života, jen smutně přihlížím a stojím za pravdou.
Děkuji mé mámě, která mi otevřela oči, nyní znám pravdu a jsem znechucená.

Dva týdny jsem projížděla youtube, google, všechny filmy, kde je to vidět, četla jsem knihy, články, povídala si o tom s lidmi, listovala jsem v bibli, počítala jsem. Doslova jsem se z toho zbláznila, všechno dává takový smysl.

Nemohla jsem kvůli tomu spát, trpěla jsem nespavostí a stihomamem, že mě opravdu sledují, že mě opravdu znají.
Nedokážu si představit, že bych upsala duši %dáblu, za trochu slávy mi to nestojí.

Jsem proti nim!

Prosím berte to jako kdybych se s vámi dělila se svým tajmstvím, které, jak se ukázalo, už dávno tajemstvím není.
Anonymous, Illuminati, Havel, Obama, Masaryk, Madonna, Eminem, Rihanna, Jared Leto, Angelina Jolie, Lady Gaga, Mozart, Vivaldi, Da Vinci, Michelangelo, Oliver Sykes, ti všichni v tom jedou.
A je jich tak kurevsky moc.

Až teď jsem konečn pochopila, o čem jsou jejich písně, až teď mi došlo, o šem jsou filmy, jak strašně je to všude lidem na očích, a ani si to neuvědomují.
Pokud začne tahle válka, jsem schopná bojovat. Za sebe, za své blízké, za ty, co miluju, za ty, co jsou se mnou, s námi.

Fakt zním šíleně, já vím.
Ale vím toho o tom strašně moc, motá se mi hlava, bolí mě.

Ukážu vám jednu stránku, kde bude desetina z toho, co vím já. Většinu materiálu mám totiž v ruštině...
Tak se prosím přidejte!


Poslouchejte Enter Shikari, ti jsou se mnou. Poslouchejte Eminema, ten se proti nim postavil. Poslouchejte Jacksona, ten byl jimi zabit.

Nehodlám ze sebe dělat zeleninu, prosím, jen to ne. Chci normálně žít.