Jsem posedlá

22. may 2012 at 22:56 | Kirsten Axe |  Etc

Jsem posedlá odočítáváním dnů do konce školního roku. Hrozně jsem polevila, a cítím se jako v začarovaném kruhu. Máš pocit, že cokoliv, co začneš, tak nedokončíš, cokoliv, co chceš udělat, tak neuděláš, seš línej jak veš a nevíš, jak z toho pryč.
Štve mě to.
Snad jediný,co jsem udělala fakt pořádně, bylo obarvit si vlasy na fialovo.
Jako zrzek jsem už nemohla dál žít, připadala jsem si ta kprachobyčejně, ačkoliv si mě každý na ulici všímal. Ptali se mě, odkud mám barvu, jak jsem jí dosáhla a tak... a já jsem za zády držla tikajicí bombu, kterou těm holkám strčím do kalhot, aby mě už nechalyna pokoji.

A nejhorší je, když vidíte kolem sebe slečny, se kterými jste vyrůstaly, které znáte třeba od prvního stupně základky. Byly to tlusté holčičky s mastnými vlasy, batůžkem Diddliny a klíčema za šňůrku na krku, a dneska si prohlížíte jejich fotky na facebooku a závidíte jim rkásné dlouhé vlasy, pěknou postavu a hlavně obrovská prsa, která vy rozhodně už od svých dvanácti let, když jste vážila tolik co cvalík, neviděla.

Nevadí, jedeme dál, ty holky mají dneska piercing, nakupují v Gate, sedí a lavičce, pijí frisco a baví se s neméně dobře vypadajícími lidmi.
A vy najednou sedíte jako pecka.
Vaše zrzavá vám přijde jako uschlej pomeranč. Váš střih vám připomíná špatně ustřiženej smeták. A potom o den později stojíte vztekle před skříní a marně hledáte zakopanej poklad, kterej z vás ze sekundy na sekundu udělá lookbookovou celebritu.

Moje barvení vypadalo docela komicky, rozhodla jsem se použít semipermanentní barvu Manic panic. Všechno jsem plánovala stihnout do skupinového focení (ukázka viz nahoře), které se konalo v sobotu. A byl čtvrtek.
Barvu jsem si koupila v Nosferatu s ruskou kamarádkou, která vedle mně vypadala jako dámička. Šla na podpatcích a velmi se divila tomu, co tam prodávají. Obzvlášť se bála skleněných schodů, které vedly do tmy.
Nebudu skrývat, že jsem také nedostala lehkou závrať a panickou hrůzu z toho, že to pode mnou křupne.

Večer jsem si odbarvila hlavu, a při mém štěstí mi došel prášek. Kirsten si řekla.. "Hmm hmm, co když tam dám trochu víc peroxidu,to přece nebude vadit".
Mým vlasům to nevadilo, ale mně jo. Neodbarvilo se to vůbec a s polovinou žluté, čtvrtiny bílé a zbytkem zrzavé jsem provedla krátký míchací rituál před nanesením na hlavu a pak už jen zbývalo čekat.

Na mokré hlavě moje barva vypadala fantasticky. Nepřekonatelně, naprosto famózně. Tleskala jsem si a jásala, že se mi na první pokus podařilo udělat na hlavě špičku, kterou jsem si vždycky přála.

Po umytí jsem se rozbrečela, intenzivní fialová se náhle převrátila ve vyblitou šeříkovou s prameny zrzavo-hnědé a zbytek hlavy jsem měla babičkovsky šedivý. Když jsem jela metrem domů, brečela jsem a naříkala.

Doma jsem se rozbrečela pak ještě víc, mí rodiče popadla plešatá hrozba a vypustili sem tam nějaké ty výčitky a výhružky, ale nakonec to dopadlo docela dobře, druhý den ráno jsem se školou šla do divadla, moc hezké, že?

A ještě mě posadili do první řady.

Nikdy nezapomenu na pohledy ostatních. Hlavně jejich pohledy na moje šaty, které měly stejnou vyblitou barvu jako moje hlava.
Po škole mě následovalo štěstí. Sedla jsem si do kadeřnického křesla a svoji hlavu svěřila do rukou mé kamarádky, která barvu vlasů střídá častěji než chameleon.
A ta mi tu hlavu zachránila.
Nesmím zapomenout na aférku s Majklem, když jsem pohlcená stresem a panikou z toho, že je mé fialové konec, převrátila celé kadeřnictví naruby. Křičela jsem a brečela, aby mi ten zmetek jel na Vinohrady za příčeskama.
A on prostě ne.
"Stejně to nestíháš-A já vlastně ani nevim, jaký ty chceš-Já se v tom nevyznám-Je mi to jedno, já nevim, kde to je-Kirs,ale ty to nestihneš tak jako tak-Ne já tam prostě nepojedu-Na to zapomeň-Jestli na mě ještě budeš hnusná, příčesky ti narvu do prdele-Fajn,tak jedeme."

A stihli jsme to. Do zavíračky měli dvě minuty.
Běžela jsem s mokrou kudrnatou hlavou. Rozmazanej makeup všude. Cestou jsme na sebe řval, nadávali. Každého z nás opouštěla pomalu naděje, že vůbec budu vypadat dobře.

A hle, vlastně docela i jo.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 duseslunecnic duseslunecnic | Web | 22. may 2012 at 23:56 | React

Jojojojojo, stoprocetně se nabarvím :-D - Teda nevím, jestli cílem tohoto článku bylo zrovna tohle. Ale - jojojojo :-D

2 S. S. | Web | 23. may 2012 at 10:29 | React

jo, taky jsem si barvila hlavu na fialovo a na mokrejch to vypadalo super a když se to smylo, skoro to nebylo vidět :-D
je dobře, že to nakonec vypadá dobře :-)

3 Rainy Rainy | Web | 23. may 2012 at 14:16 | React

Tvoje články milujem, mohla by si pridávať aj častejšie. S farbením vlasov máš tuším rovnaké šťastie ako ja a z fotenia si prosím vidieť viac, vyzerá to vážne dobre :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement