Potřebuju se cítit žádaná,já přece nejsem žádnej ničema..

29. may 2012 at 23:21 | Kirsten Axe |  Etc

Můj život se dostává do denní rutiny. Je to mučící, zabíjí mě to. Člověk neví, co se sebou.
Hlavně s pocitrm, že jsi k ničemu. Lidé, se kterými jsi se bavila dřív, už se ti neozývají. Mají najendou jiné přátele, jiné zájmy. Pro svůj koníček a životní náplň jsi ztratil vášeň. A když tě bavilo divadlo, tak tě z něho vyhodili, protože jsi údajně patřil k lepší úrovni.
Já vám nevím.
Stále se stýkám se stejnými lidmi každý den. Po takovém měsíci si už nemáte co říct a saháte po věcech, kterých byste se nikdy ani nedotkli. Lidi kolem vás kouřej trávu, byli to vaši staří přátelé.

Beru v příklad takové místečko v Praze, kde se schází skvadra nejstylovějších lidí žijících v Praze. Chodí na umělecké střední školy, gymply a lycea, jsou poměrně z lepších rodin a hlavně mají vytříbený vkus pro hudbu a módu. Sedíte na tý zídce hodinu a půl a nevidíte jediného člověka, který by tudy líně šoural a vypadal u toho jak kdyby vynášel odpadky.

Ti lidé se nesou, skoro jakoby plují. Mají skvělé střihy vlasů, boty od návrhářů a ručně pomalovaná originální trička. Nebo prostě jdou v rozepnuté košili, pod kterou se rýsují tetování a díry v uších mu zaplňuje plug velký jako víčko od kečupu.

Ne, je to fakt paráda je pozorovat.
Dokud si nesednou, nevytáhnou OCBčka a chechtavou bylinku. Marihuannu.
Když se na to slovo zpětně podívám, zní docela děsivě a agresivně.
Slovo tráva zní líp. Dá se na ní sedět, líně se válet a cejtit se fajn. Hlavně roste jenom v létě ta tráva.
A je všude.
A ta druhá tráva je taky s ní.

Nejdřív slyšíte jejich omámené úpění, když si přičichnou. Následně otevřou plastikový pytlíček, vytáhnou smardlavý nazelenalý žmolek, rozdrtí ho a postupně spolu s tabákem nasoukají do papírku. Filtry si vyrábějí z krabiček od cigaret.

A potom si sednou, smějou se blbostem anebo jen mlčej a užívaj si stav.
A takhle každej den.
Byli to mí bývalí přátelé, dřív jsem se s nimi bavila.


Cejtim se jako budižkničemu, já jim prostě nerozumím. Mě to prostě nebaví. Já nevím, kam jít, jakými lidmi nahradit mé staré přátele. Jsou fuč, rozutekli se do všech stran. Obzvlášť když tam ještě šňupou nějakej bílej prášek, je to prej nějakej stimulant, co zesiluje stavy opilosti nebo trávy.

Pěknej šunt tyvole ...

Včera jsem jela autobusem na Anděl. Schválně jsem si stála, abych pozorovala lidi a auta projíždějící okolo. Koukala na ty rozmanité baráčky, a hlavně na ty staré okopané barabizny, které hraničí s centrem a zapadákovem, kde už nikdo nebydlí.

Najednou taxík.
Žena v taxíku.
Za volantem.

Samotné mi to přišlo absurdní. A potom jsem si řekla "A jako proč?"
To jsou ty ženský v těch autech fakt tak vraždedný, jak se povídá?
Ke vší ironii to byla ještě blondýnka.
A jela zatím sama. Asi za nějakým klientem.

Představila jsem si tu jeho reakci. Asi mu upadne kufr na nohu strachy.
Anebo si zpříjemní cestu koketováním, koneckonců byla dokonce i hezká.

Proč vůbec rozdělujeme práce na ženské a mužské? Mám toho ve zbytku docela dost, ale u nějakých věcí mi to přijde opravdu absurdní, aby je dělaly ženy. Třeba instalatérka nebo boxerka. Motorkářka a tak. Takový ty typický práce, u kterých je silný ruky třeba.

Beztak se nacházím v takové neklidné nejistotě, že jsou chlapi více flexibilní. Jsou dokonce lepšími kadeřníky než ženský, maj pro to větší cit. Chlap vám to opravdu zřídkakdy opravdu zkazí.
A nemluvme o kuchařech, jen se podívejte na pořady v televzi.
Prý se ženský bojej koření.
Já teda ne.

I chlapi dneska můžou rodit, není to absurdní?
Tak k čemu my ženský vlastně tady jsme? K čemu jsme potřeba?
Já jsem třeba budižkničemu, teda aspoň se tak teď cejtim. Sere mě to, protože se můj život zastavil, já potřebuju akci.

A ta akce snad nastane zítra.
Jdu na módní přehlídku.
Koho jinýho než návrháře chlapa.
Ale tak co, koneckonců chlapi zase nikdy nebudou rozumět našim citům a hlavně krámům.
V tuhle chvíli je ženská totiž fakt nenahraditelná.
Hádejte proč?
Buďto je hnusná a vy se o ni, chlpai, staráte, anebo je milá a stará se ona o vás.
Ne, neberte to nijak zle, já chci opravdu spát.
Původně jsem jenom chtěla vlastně říct, že se cejtim všedně. Že se potřebuju vypsat. Nějaká taxikářka je mi stejně u prdele.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Tereza. Tereza. | Web | 30. may 2012 at 7:14 | React

A stejně se mi prostě líbí, jak píšeš.
Je to až smutné, že z těch skvělých přátel, co člověk dříve měl : se stanou jen ti, co se potkají a dělají, že se neznají a nebo se na půl huby jen pozdraví aby se neřeklo..

2 Dominica Dominica | Web | 30. may 2012 at 7:22 | React

Občas mívám podobné pocity... nicméně pěkný článek.

3 Anna Julie Anna Julie | Web | 30. may 2012 at 13:08 | React

Jistým způsobem jsem ráda, že nejsem jediná, kterou opustili přátele, nebo spíše jsem je opustila já, protože se z nich staly hnusný smažky.
A můj všední život mi přijde nudnější každým dnem. Ráno vstanu do školy, jdu po stejné cestě a pak zase ze školy, najíst se spát. Chtělo by to "nějaké vzrůšo dobrodrůžo", jinak je ten svět nudnej.
A chlapi už ženskou potřebujou jen na dvě věci - na sex a na to aby jim měl kdo vařit.
BTW: hezky napsané.

4 Nickyna Nickyna | Email | Web | 30. may 2012 at 14:14 | React

Náhodou jsem ráda,že tak nějak vypisuješ ty své pocity,hned je co číst a hlavně to zformuluješ do zajímavých vět a člověka to nenudí.
Koukám,že nejsem sama,co se teď tak cítí,protože tento článek,jako by mi mluvil přímo z duše. Akorát jsem o tom dnes,či zítra chtěla napsat článek,protože bych to taky potřebovala.
Jsem na tom úplně stejně. Ještě před pár týdny jsem byla ráda,že jsem,že si užívám života,ale poslední dobou jako by mi vše uteklo před očima někam do povětří .. všichni přestali mluvit,jako bych jim něco udělala. Přitom to byla parta,nejlepší přátelé. A jen proto,že mě asi nebaví žít život kuřáků,alkoholiků a podobně,tak je přestanu bavit a najednou jako kdybych se s nimi nikdy nebavila ? Zřejmě.
Ale přizpůsobovat se nebudu,na to nemám žaludek.
Mimochodem jako vždy prostě pěkný článek,obdivuju tě.

5 nuna nuna | Web | 30. may 2012 at 19:54 | React

Líbí se mi popis těch mladých lidí na úrovni, čekala jsem, v čem tedy bude ten háček. Jo, tráva je docela háček, pokud je z ní každodenní rutina. Pak už to neni jen zábava na volný pátky, ale styl života, kterej mi taky zrovna dvakrát nevoní.

A docela s tebou v tý genderový otázce souhlasim. Ženy i muži už teď můžou dělat co se jim zlíbí,ale netvrdim, že chlapi dělaj tu práci líp.

6 Hanuš Hanuš | Web | 30. may 2012 at 22:04 | React

Tak jestli chceš tak můžeš vidět mě, já se nikdy nenesu, spíš chodím jak nějaký buran a trávu si moc nedávám :D A ted někdy budu mít cestu do prahy, tak bysme se mohli vidět :) Pokud teda chceš, kdyžtak ti dám pak přesněji vědět až tam budu :)

7 Lilly Lilly | Email | Web | 31. may 2012 at 14:21 | React

Mňa, chvalabohu, obchádza ten stereotyp. Pekný článok :)

8 kirstenaxe kirstenaxe | 31. may 2012 at 16:12 | React

[6]: dej mi vědět a sejdeme se))

9 Kejtý Kejtý | Web | 1. june 2012 at 12:37 | React

Občas mám také strach jestli jsou ženy vůbec k něčemu. Jestli mají své místo na Zemi. Je mi z toho smutno. Třeba jsme jen muži co se skrývají. Někteří.

10 Elisabeth Elisabeth | 2. june 2012 at 20:40 | React

těší mě jsem taky budiškničemu, poslední dobou mi to tak příde.
jinak tvoje články jsou skvělý :)

11 Baru.u Baru.u | Email | Web | 10. june 2012 at 20:18 | React

Já ty tvoje články fakt miluju,nejlepší poslední věta

12 mielle mielle | Web | 12. november 2012 at 18:52 | React

Naprosto tě chápu, taky mám život v zajetých kolejích, přátelé odešli, je to začarovaný kruh, z něhož se jde jen těžko dostat..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement