July 2012

Jsem nasraná. Budu hodně klít

29. july 2012 at 13:50 | Kirsten Axe |  Etc

Takže začátek nového školního roku se blíží.

Řeknu vám pár věcí, které mě opravdu za letošní léto nasraly

1) Tři měsíce čekám na svoje boty Litas od JC. Snila jsem o tom, že v nich půjdu na první den střední do školy. Kamarádka, která si je taky objednávala, mi nabídla, že je objedná dvakrát,aby nám přišly stejně.
Přišel jí jenom jeden balíček, samozřejmě bot, které si nechala pro sebe.
A protože bydlí kus od Prahy,tak se nevídáme často. Prý bude v Praze celý červenec a zařídí to.
Hovno.
Dneska odjela na měsíc a svým způsobem mi řekla, že je to můj problém, že doteď nedošly.
A teď jak to řešit?


2) Další dilema - nemůžu už přes měsíc sehnat práci. Zasraný starbucksy, boulevardy, mekáče, káefcéčka! Zkurvení idioti!!! !Ozveme se vám do dovu týdnů". Tovíšžejo, ledatak až zaklepu bačkorama,tak mi nabídnete posranej výdělek na léto.

3) To vížšejo, tyhle legíny mi taky můžou políbit prdel, stojej dva a půl tisíce i s poštovným, a teď babo raď, kde si na to vydělat. Rodiče sice štědří jsou, ale ....
4) Rozbil se mi notebook. Je pět let starej a už vykazuje službu. Prý mi rodiče novej notebook koupí, abych ho měla na středoškolská studia, ale to až po...

5)..tom,až se vrátíme z Chorvatska, kam jedeme v polovině září. Takže já všecny adapťáky a seznamování se s novými spolužáky vlastně úplně zaspím. Kurvadrát

To je asi všechno, chtěla jsem tím jen říct, že se všechno točí kolem peněz a lidí.

Můj trumf je pravá svíčková

15. july 2012 at 14:57 | Kirsten Axe |  Etc

Hovězí ragú na červeném víně, žemlovka, špagety Aglio e olio, míchaná vajíčka s parmezánem a rajčaty, kebab, těstovinový studený salát, těstoviny s cuketou, smažený pangasius s holandskou omáčkou, kuřecí na smetaně, bílém víně s celozrnnou rýží, houbami, rajčaty a bazalkou, a vlastně strašně moc bazalky, příšerně moc bazalky!

Začalo to fakt náhodou, přijela jsem z Rock for people a máma mi na stole nechala pětistovku, abych uvařila.
Nakoupila jsem vaničku čerstvé bazalky, nejlepší maso od místního řezníka a rozhodla jsem se naučit vařit.
Dřív jsem zvládla jen špagety s rajčatovou omáčkou a svůj poupravený šopák, který jsem beztak zalila jogurtovou zálivkou z mekáče. Nemám koule na to se ji naučit.

A tak jsem začala každé ráno kuchtit. Od čeho jsou také prázdniny, ne? Fůra času, venku hnusně a všichni vylejzaj ven až večer. A mladej potřebuje něco jíst, a já, rodinný gurmán a žrout (ano,já vím, nevypadám na to) to musí s pánví aspoň trochu umět rozpálit. Láska prochází žaludkem ať chci nebo ne, zjistila jsem, že pitomý kus masa dokáže zašít všechny rány po vztahových krizích.

Můj trumf je ale svíčková na smetaně a segedín. Ano, mám svůj sen...
... a to naučit se vařit.
Abych na svoje sedmnáctiny měla ze sebe aspoň trochu dobrej pocit; bude se blížit dospěláctví, a příprava na to je hodně omezená.

Rock for people na žumpě

15. july 2012 at 12:26 | Kirsten Axe |  zážitky

Na začátek chci, abyste věděli určitá fakta. Zaprvé- nemám z Rock for people téměř žádné fotky. Zadruhé- nemám je, protože jsem se extrémně spálila na sluníčku. Zatřetí- vlastně jsem ani na focení neměla čas. Začtvrté- jedu tam znovu!

0.den, úterý 3.7.

Sebrala jsem si všechny věci a odjela k Majklovi. Rozhodovali jsme se nad tím, jestli bude vhodné tam jet ve středu. Řekli jsme si, že bychom se tam mohli poohlédnout po tom, jak to tam vypadá a jak to tam funguje (oba dva jsme jeli poprvé), ale zároveň se nám nechtělo stát obrovské fronty u stanového městečka. Navíc jsme měli s sebou dohromady poměrně málo peněz (asi jen 1800kč), a extrémně jsme se báli, že tam nevyžijeme finančně ani jeden den.
A tak bylo sedm hodin večer a udeřil v Praze první blesk.
A my jsme nakonec jeli ve čtvrtek.

přemýšleli jste někdy nad..

3. july 2012 at 23:23 | Kirsten Axe |  názory
Balila jsem si věci na festival Rock for people. Den předtím jsem se pohádala s mámou, dejme tomu... kvůli blbosti. Nechala ve mně ale několik otázek.

Přemýšleli jste někdy nad svými rodiči? Jací byli ve vašem věku?
Jestli třeba byli jiní... jestli byli také tak zásadoví, vážní, skeptičtí a mysleli si, že sežrali moudro světa. O čem se bavili s přáteli, jak trávil svůj volný čas. Nad čím přemýšleli, čím se trápili a jestli vaše matka byla oblíbená ve třídě, jak se chovala k ostatním, jestli pomlouvala, roznášela drby, mstila se, šikanovala ostatní...

Jestli váš otec pil jednu flašku za druhou, jestli kouřil cigára a bavil se s ostatníma klukama o prasárnách, o kterých se baví dnešní mládež. Jaké měl známky a jakým holkám se líbil, pokud se vůbec nějakým holkám líbil. Byl přitažlivý? Uměl to, co už dneska neumí nebo při čem vypadá dnes naprosto trapně? jaký měl humor v šestnácti letech a jak balil slečny? Kouřil trávu, pil whiskey a nosil raybany, číro a koženou bundu?

Co vůbec poslouchali za hudbu? Jak se jí věnovali?
Jak lhali rodičům, obcházeli jejich pravidla a zákazy, jestli k nim měli jiný přístup než mají dnes?

Víte, zamyslela jsem se nad tím poprvé.
Jaká byla moje máma jako člověk, jako kamarádka, jako spolužačka nebo holka. idé se věkem a hlavně společností mění, a tudíž ...

je to takové to nepřekonatelné tajemství, které mě opravdu nenechává chladnou. Mám zasazeného brouka v hlavě.

Vůbec, znáte své rodiče jako lidi? Díváte se na ně jinak než jako na ty, kteří vás někdy "vyrobili" v posteli? A vůbec, jak probíhal ten den?...

Je mi z toho mizerně.
Obzvlášť, když přemýšlíte nad tím, zda v jejich srdcích zůstal kus přetvářky a neférovost.

Moje máma je pro mně dokonalá jako máma.
Ale nevím, jestli dokonalá jako člověk.
Nikdy to nezjistím.
Ale ráda bych.