Jaké to asi je, když vám umřou čtyři přátelé.

28. august 2012 at 18:27 | Kirsten Axe |  zážitky

Kamarádka na začátku měsíce slavila osmnáctiny. Vím, že se mi tam zprvu jet nechtělo, protože to byla přítelova kamarádka, a já ji neměla zrovna moc v lásce. Byla tak...
..ujetá. Měla fialový vlasy, který já nikdy mít nebudu, byla věčně rozjívená a někdy jsem nechápala její humor. Ale on ji měl rád. A já jsem se časem musela naučit taky.

Den před tím jsme přijeli z kamarádčiny chaty,která leží nedaleko Příbrami. Fakt jsem byla nadšená z toho, že druhej den jedu někam opět k čertu na kuličky. Co se dalo dělat, pro něj to bylo důležitý, a já... já jsem mu chtěla udělat radost i přes to, že naše desetiměsíčí jsme strávili při svíčkách a několika flaškách Mojita u GTA Vice city. Dám vám pade, když uhádnete, kdo ho celou noc hrál.

No já to nebyla, na mě nekoukejte.

Přijeli jsme. Zahrada na dva hektary, tři budovy, z nich rozpadlý dvě. A ta jedna byla ta milá chatička, ve které se měly pouštět dubstepy a oslavovat plnoletenství.
Nu což, skončilo to vcelku katastroficky. Povím vám, komu všemu jsem rozdala přezdívky a proč:

1) Blijonýs. Sedmnáctiletý borec z Varů, kterýho byste stoprocentně ve škle šikanovali. On byl v pohodě, to jo, ale mlátit ho chtěl každej. Ne proto, že pije rum s olejem. Ani ne tak proto, že zeblil lustr, piano, postel, matraci (tu si potom otočil a poblil znovu), kamarádčino oblečení Drop Dead ajánejvímcoještě. Ani jsme ho nezmlátili za to, že pastu na zuby, kterou jsme mu vetřeli do vlasů, si utřel do něčího trička. Ani ne za to, že zeblil i novou kšiltovku Vans místního teplouše Kubíka.
Ale řekněte mi, zmlátili byste ho, kdyby se v jedenáct večer, celej politej lakem na nehty, zmalovanej lihovkou, poblitej a načechranej zubní pastou, uchýlil pochcat zastávku a u toho shánět stopa do Prahy? Zmlátili byste ho, kdybyste po hodině přemlouvání, ať se vrátí zpět, od něj uslyšeli "Hej, nepůjdem něco zapálit"?



2) Brežněvova kočička. To byl náš sexy dvaadvacetiletej dýdžej. Měl malej pultík a uměl s ním zacházet. Tedy přesněji řečeno; bylo tam s čím umět zacházet. Anebo já vlastně ani nejsem tolik náročná, jak se zdá, takže se se Skrillexem stejně ani nijak zvlášť extra zacházet nemusí. Byl to kus chlapa, co řve arabsky ze spaní a když je ožralej, tak mluví anglicky a z jakéhosi důvodu si nechává říkat Gory. Ale to nikdy nezjistíte proč; odpoví :"I just love my family,you know! 89321!". Klouček ke mně ráno přišel a hrozně mile, s kocovinou, se na mě zazubil, když jsem se malovala. Pak si kočičí vousky a masivní obočí chodil dokreslovat potají sám.

3) Spávalka. Miloučká slečna s milým obličejem a netypickým chraplákem. Celou cestu na chatě spala.

4) Maxipes Kaky. On si říká Kraky, jezdí na bajku, propaluje si cigaretami ruce, když má upito, a hlavně má obličej jak hodný velký a mírně hloupoučký pes. Takovej ten z pohádky.. no, však vy už víte z jaký.

5) Homoklus. On je vlastně v pohodě, ten gay. Rád uklízel a všechny pomlouval.

6) Hovado po pivku. Má skvělá kámoška, natolik miluje parodii na Skyrim, že si ji zpívá i ze spaní.


7.) Rulík zlomocný. Oslavenkyně. Neptejte se proč zrovna tohle, ale měla jsem za to, že je fialovej...

Když jsme odjížděli, bylo konečně veselo. My s Majklem jsme se nemohli dočkat, až si posedíme na čistém záchodě a spořádáme něco jinýho než je čínská polívka. Zbytek odjížděl na festival, který byl poblíž Varů, kde skoro všichni bydleli.

Když jsme se vrátili a lebedili si u facebooku, objevila se zpráva.
Autonehoda lidí z Karlovarska lidí, co byli na festivalu.

Bledí jsme okamžitě volali oslavenkyni.
"ŽIJEŠ! ŽIJEŠ?!?!"
Ozýval se jenom hlasitý pláč.
"Já jo, ale oni ne..."
"Kdo oni?! Byl někdo z nich na tvojí oslavě?"
"To naštěstí ne," přerušoval odpověď vzlyk.
"Jak se to stalo?"
"Chápeš, on byl prostě výbornej řidič, on by to v životě neudělal, měl řidičák teprve chvíli, ale řídil výborně, NIKDY by nepřejel žádnou značku nebo tak, to musela bejt nehoda, já tomu nevěřím, ne, prostě nevěřím," mlela pantem a snažila se nás jakoby přesvědčit, že to nezavinil.
Típla to. Bylo jí příšerně.

Chtěla jsem volat ostatním lidem z oslavy, ale neměla jsem na nikoho číslo. Až na jednu, která na oslavě sice nebyla, ale z Varů byla.
"Halo?" Ozval se tichý vzlyk.
"Ty to taky už víš? Co se stalo? Jsi v pořádku?"
"Jedu okamžitě do Varů, nemůžu tu být, nemůžu tu být sama," opakovala stále dokola.
"Byl to můj nejlepší kamarád, vyrůstali jsme spolu odmalička, byl to tak výjimečnej člověk. On ji fakt miloval, chtěl si ji vzít," mluvila šeptem dál. "Zemřeli spolu."
"Nevíš,co se mohlo stát?"
"Prostě...do nich někdo...jen tak narazil."
Típla to.

Seděli jsme napůl rozrušení, napůl šťastní. Nikdo z našich přátel.

Tisk si mlel svý. Diskuze pod články byla frustrující a napadala zbytek bojujících o život.
Nikoho jsme neznali, ale viděli jsme kolem sebe tu hořkost ostatních, kterých se to týkalo.
Brežněvova kočička mluvila přímo do televize. Mysleli jsme si, že je to nějaký fór. Nebyl. Slíbili jim, že nebudou nic netáčet, a nechali zaplou skrytou kameru.

"Byly tam dva páry. Alespoň umřeli spolu. Byli spolu dokud je smrt nerozdělila."

O tři týdny později jsem seděla v baru a oslavenkyní a ptala se jí, jak vypadalo poslední setkání.
"Seděli jsme ve dvou autech. Šťastní, rozesmátí. Dávali jsme si na odlehlé silnici závody, a M. měla za týden přijet za mnou do Prahy. Vykláněla se z okýnka a volala: "Tak za týden!" a smála se. Večer kolem deváté nám volala matka řidiče...zda nevíme, kde jsou. Zda už vyjeli.
Řekli jsme, že dávno, v čem byl problém?
Po chvíli se nám dostala odpověď. Měli autonehodu.
Jo jasně, bouračka. Nic se jim nestalo, jsou určitě v pohodě a nějak se dostanou domů. Šla jsem po tom alkoholu spát.
Jenže o chvíli později byl další hovor. Řidič je mrtvý.
Ha! Mrtvý? Nedělej si ze mně prdel, já chci spát, mumlala jsem ve stanu a přikryla se.
Jenže Gory začal brečet.
To už něco znamenalo.
Cože?! TŘI MRTVÍ?!"

Na chvíli se zastavila.

"Bylo pět ráno, my jsme vstali a šli na ranní. Uklízeli jsme za prachy odpadky. Mlčky. Neříkali jsme nic.
Čtyři mrtví. I ona podlehla..
..a poslední stále bojuje"

Tohle celý ve mně zanechalo jeden zvláštní pocit. Jakoby se něco ve mně pohnulo, ale nebyla jsem s to schopná pochopit, co že to vlastně bylo.
Seděla jsem vedle Majkla a držela ho u toho za ruku. Oboum nám vyhrkly do očí slzy a došlo nám jediné: Jednou nás to čeká taky.
Jako jed se to vplížilo do našich hlav. Ironická naivita nám otevřela nové, temné obzory.
Smrt našich blízkých a později i nás nás opravdu čeká, a s věkem klepe na dveře hlasitěji a hlasitěji, přímo do nich buší pěstmi.
Vážně nejsme už děti, co seděly na houpačkách, vyměnovaly si nálepky a kapesné utrácely na bonbony a lízátka.
V mých třiceti letech alespoň jeden z mých 190 spolužáků zaklepe bačkorama. Všichni totiž budou dospělí a už nebudou hrát dětské hry s nálepkami, nebudou z nich neúnosní šprti nebo lajdáci. I nebo obyčejní lidé na první dojem.

Od té doby se více bojím aut, tramvají a metra, čehokoli, co by mě mohlo přejet. Bojím se toho.
Mí známí, přátelé jich, chodí jedině na zelenou. Modlí se za mrtvé, chodí na jejich pohřby, podprorují poslední bojovnici a nějak s tím žijí dál.
A já?
Jak budu doprdele vypadat já, až mi někdo zemře?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Smíšek Smíšek | Email | Web | 28. august 2012 at 18:55 | React

Tak to je hodně smutné. To bych nechtěla zažít. Jako vždycky jsem se bála smrti a bojím se jí čím dál víc...

2 Peetie Peetie | Web | 28. august 2012 at 19:08 | React

Naozaj smutný článok, opísala si to do detailov, čo tomu dodalo hlbší rozmer aj pre ľudí, ktorých sa tento zážitok netýka.  Smrť tu bola, je a bude, všadeprítomná... a nie je to najhoršie, ak je tá smrť tvoja, ale tých, ktorých miluješ. So fucking sad!

3 Zrzečka Zrzečka | Web | 28. august 2012 at 19:29 | React

Mému klukovi zas umřel kamarád, který měl o týden pozdíš slavit 18tiny.. Asi 4 dny před štědrým dnem..

4 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | Web | 28. august 2012 at 19:41 | React

Mně to naštěstí ještě nepotkalo, ale bojím se toho. Proto možná nenavazuju tolik vážných známostí. Nesnesla bych, kdyby mi blízký kamarád umřel...

5 Rikkina* Rikkina* | Web | 28. august 2012 at 20:29 | React

Brr. Mám úplně husí kůži.. slyšela jsem o tom v televizi. je to něco příšernýho. Nedokážu, a ani nechci, si představit, co bych dělala, kdyby se to stalo někomu z mých znáných.. nebo co musí prožívat rodiny těch lidí. :(

6 myrta65 myrta65 | Web | 28. august 2012 at 21:25 | React

Je to smutné a těch lidí je mi líto. Jak těch, kdo nehodu nepřežili, tak i těch, kdo tu zůstali.
V porovnání s tím opravdu řeším samé prkotiny. I když je to opravdu smutné téma, mně tvůj článek trochu pomohl si uvědomit, co řeším a že to řešit nemám. Protože jsou mnohem důležitější věci.
Každopádně, opravdu netuším, jaký by to na mě mělo dopad, kdyby kdokoliv, koho bych jen trochu znala, zemřel.

7 hahaporadnevimjakouprezdivkusemmampsat. hahaporadnevimjakouprezdivkusemmampsat. | Web | 28. august 2012 at 23:02 | React

ach,celkem psycho. kdybych nebyla opilá "přeščáru" asi bych bapsala víc.

8 ... ... | 29. august 2012 at 11:13 | React

co si pamatuju, tak se řešilo, že nedali přednost v jízdě...kdo ví, jestli řidič z festivalu nejel i v podroušeným stavu

9 FloSii McCartney FloSii McCartney | Web | 29. august 2012 at 11:56 | React

Znala jsem dva z nich, ne osobně, ale i tak tomu pořád nemůžu uvěřit.

10 kirstenaxe kirstenaxe | 29. august 2012 at 16:04 | React

[8]: Nepili vůbec nic, to jsem tam asi zapomněla dopsat. Měl řidičák teprve měsíc, možná méně; je to o zkušenostech z řízením. Ve škole tě sice naučí pravidla, ale nenaučí tě vyvarovat se nebezpečným situacím, ot j emožná právě ten důvod, proč se to stalo...

11 . . | 29. august 2012 at 17:48 | React

co je to za píčovinu, ten Skyrim? :D

12 bí | 30. august 2012 at 10:21 | React

prišla som na tvoj blog lebo som sa ťa chcela opýtať jednu vec... ale po tomto článku... nechce sa mi ťa otravovať s takou hovadinou...
už to bude 5 rokov čo umrel moj vtedajší chalan... tiež som sa predtým cítila nesmrtelná.. je to čudné uvedomovať si že umrieš... že každý umrie spolu so všetkou tou bolesťou...
a k tomu výročiu na gta... no ja som trávila valentýn na wowku xD... ale prekvapilo ma že to bol beztak velmi romantický valentýn... malo to niečo do seba....

13 kirstenaxe kirstenaxe | 30. august 2012 at 11:43 | React

[11]: asi nějaká hra,já to nikdy nehrála,ale líbí se mi ta znělka. :D

14 Terezka. Terezka. | 30. august 2012 at 13:28 | React

Nedovedu si to ani představit. Do dnes si pamatuji v jakém jsem byla stavu, když mé nejbližší kamarádce zjistili cukrovku. Nedokážu si představit, že bych žila dál, když už někdo známí ne. Že bych se smířila s něčím takovým.

15 Liz Dream Liz Dream | Email | Web | 30. august 2012 at 17:06 | React

Přesně jak jsi psala - čeká nás to. Já to nechci zažít. NIKDY to nechci zažít!!
Měla jsem husí kůži už jen z toho, když jsem to četla. Takový ten divný pocit.
Podle mě je tohle jedno z nejhorších.. Když se člověk baví, nic netuší, nic si neuvědomuje a najednou *BUM* a konec srandy.

Už přesně nevím, jak je to dlouho, ale určitě to bude půl roku.. prostě několik měsíců. Jedné učitelce [dříve jsme jí měli na tělocvik] od nás ze školy, se zabil syn. Přesně takhle. Autonehoda. Tomu klukovi bylo snad sedmnáct, osmnáct, nevím.. Já jsem ho vůbec neznala! Jenom jsem si ho našla na fb, viděla jsem na profilovce toho mladého člověka, který měl všechno před sebou, přečetla si ty smutné příspěvky u něj na zdi, pustila pusníčky, které mu tam kamarádi dávali.. a byla jsem vážně, vážně v p*deli. Je to něco příšerného.

Říkám, že je mi špatně jenom z toho, když o tom slyším, nebo to takhle čtu, ale vůbec si nedokážu představit, že by se to stalo mně.
A vím, že jednou se něco takového mým blízkým stane. Třeba to nebude autonehoda, ale něco jiného.
Už teď, když si vzpomínám na něco, co jsem s někým prožila, je mi do pláče a ještě až někdo zemře.. z toho se budu vzapamtovávat dlouho.
- Omlouvám se ti za takový spam. -

No a nakonec můžu popřát jen hodně štěstí pozůstalým.

16 Sabasios Sabasios | 30. august 2012 at 18:33 | React

Před pár dny umřel jeden osmnáctiletej kluk od nás z vesnice. Já jsme ho znala jen od vidění, ale je to hrozný, prostě tak mladej.. nevím přesně, ale říkali, že se mu stalo něco s traktorem nebo tak.. taky jsem si uvědomila, že je to prostě...jiný, že už jsme starší a může se to stát každýmu...

17 Drácula Drácula | Web | 9. september 2012 at 19:47 | React

Jo, bylo to šílený, znala jsem je všechny, tři z nich byli dokonce z mojí školy... nechápu, jak se to mohlo stát! :-(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement