September 2012

Dilema

2. september 2012 at 23:35 | Kirsten Axe |  Etc

Za 9 hodin nastupuju na střední. Chtěla jsem tenhle článek napsat už před týdnem, a stále jsem na něj neměla odvahu. Jako bych se snažila sama sobě nalhat, že to tak není.Ale je to prostě drtivej fakt.

Já neumím vycházet se spolužáky.

Od první třídy střídám jednu školu za druhou. Nikdy mi moc na lidech nezáleželo; seděla jsem v lavici povětšinou sama, měla pár přátel ve třídě, a zbytek mě buď nesnášel nebo mě měli u zadních vrátek.
Jenže jakto.
Jak je možné, že dříve jsem nástup na novou školu brala s takovým nadhledem.
Možná proto, že mi na těch lidech doopravdy nezáleželo. Anebo mě tentokrát zaplavila vlna neidentifikovatelných hormonů, které zodpovídají za můj strach vůči lidem.

Opravdu se bojím, cítím se zahnaná do kouta.

Vím totiž, že tady musím vydržet celé čtyři roky. Tady už nejde jen tak si říct, že se mi tu nelíbí, a že můžu jít jinam. Už tak budu maturovat v čerstvých dvaceti.

Říkává se, že na návrhářských školách bývají opravdu hloupé a namyšlené studentky. Blondýnky s iPhonem, které jsou neodmyslitelně přesvědčené, že se stanou světoznámými návrhářkami, a že už teď jim všichni můj zobat z ruky a líbat nohy.

Dnes jsem si kupovala tašku do školy. Chtělo se mi opravdu strachy zvracet, pobíhala jsem z jednoho obchodu do druhého, abych našla kabelku,která nevypadá lacině. Která se dá nosit s čímkoliv, která nebude levná ani drahá.Před pěti dny jsem si objednala své vysněné galaktické legíny, abych měla jistotu, že na tu školu přijdu jako někdo, kdo je hoden toho sem zapadnout. Jenže jaksi nic nevyšlo...

Víte co, hodně z vás se mě ptalo na to, co si na sebe chci první den vzít.
Už to mám vymyšlené. Černé silonky, vysoké kraťásky,které končí těsně pod zadkem, černé tílko a síťkovanou vestičku, mladej tomu říká, že je to hezkej potah na autosedačky. K tomu si vezmu staré ošoupané baleríny, navoním se zkušební voňavkou Elite models, kterou jsem dostala od krásné.cz, a poťapu do školy.
Už teď jsem si vyžehlila vlasy, abych to zítra opravdu stihla. Abych tam byla jako první.

Vlastně mi zbývají jen tyhle body:

A) Ihned se na začátku školního roku ztrapnit. Zakopnout, upadnout, vrazit do něčeho, vylít na sebe něco; cokoliv, jen aby se mi spolužačky smály a říkaly si, jak jsem neohrabaná. Aby si mě zapamatovaly jako naprostou tragédku, která trpí nervozitou.

B) Přijít pozdě. A v tričku na spaní, s pastou u pusy. Dělat, že je mi všechno jedno, a že se mstím konci prázdnin.

C) Zaklepat všem slečinkám na ramena a hodně trapně se představit. "Ahoj, já jsem Kirsten, jak se jmenuješ ty?"

D) Přijít solidně upravená a vážná. Být zticha, stát opodál, poslouchat učitele. Nikoho si nevšímat. A doufat, že někdo si všimne mě.

E) Můžu prostě ledabyle usednout k někomu do lavice, podat mu ruku, zeptat se, jeslti pije Malibu s mlékem, a zda toho dotyčného můžu po škole na jeden ten drink pozvat.

Spáchám éčko, vím totiž, kde ten drink dělaj nejlíp!

P.S. Sere mě vlastně jen jediná věc. Mladej se zná se svými budoucími spolužáky už měsíc. Před pár dny s nimi byl na cigáru a na pívu, seznámil se s nimi a udělal na sebe ohromující dojem.

P.P.S Vlastně mě serou dvě věci. Ať tu kecám jak kecám, tak tam stejně přijdu naprosto nevyspalá a emočně otupělá; přijela k nám sestřička s malým, bez přestávky řve už od šesti a kocoura tahá za ocas od půl osmé, hned po tom, co se mermomocí zvládne sám vyčurat.

P.P.P.S Děcka držte mi palce, prosím. Amen