2013 - rok nových lidí, nových možností a znalostí, aneb každoročně a potřetí

4. january 2013 at 2:25 | Kirsten Axe |  zážitky

Pojďme se podívta pravdě tváří v tvář - nikdo z nás se nechce dívat na sáv minulá předsevzetí, aby se sám před sebou nezahanbil, že je úplně nemožný. Já to přeci jen nakonec udělám, i když z toho nejsem vůbec nadšená.

Ahahahaha.
Já jsem si nic takovýho na minulej rok ani nepsala.
Proto jsem možná měla tak neblahý pocit z toho, že mi něco v mém životě uniklo, a celý minulý rok byl takový...

... zevlácký, nemotivující, odpočinkový, filmový a tak. Na všechno jsem se minulej rok jaksi vykašlala, i když to "všehcno" ani neumím definovat. Mluvme na rovinu -

Já tenhle rok budu muset začít něco konečně dělat.

A mezi to "NĚCO" patří rozhodně -

sport.

Minulý rok jsem začala jakštakš běhat, a opravdu jsem cca 6 týdnů pravidelně každou sobotu běhala. Dokud nenastala "krutá zima" ovšemže, a docela jsem to na sobě i cítila. Prostě mi bylo fakt skvěle, a nebolely mě záda tak jako přesně teď, kdy mi moje tělo po dvou týdnech doslova válečky zaplatilo i s úroky.
Teď mě to fakt,fakt bolí.




A konečně se půjdu příští týden přihlásit na ten blbej pole dance.

vzhled.

Už opět nejsem se sebou spokojená, půl roku mé přírodní kaštanové na regeneraci mi opravdu stačilo, a momentálně mám 100 euro na to si koupit opět příčesky (konečně se zase budu cítit jako žena!) a nějakým stylem svoji kštici oživit. Všechno nahoře mi odrostlo (občas mám pocit, že mi roste pouze starej sidecut a patka, a zbytek prostě nic) a utvořilo mi na hlavě nějaké cosi, s čím se nedá nic dělat.

A tak jsem předpokládala, že si na ty konečky napatlám tu zelenou, ale plno lidí kategoricky nesouhlasí - prosím poraďte mi tak, abych zvolila barvu, která nepřijde až tolik šáhlá, ale nikoli nudn, a která mi alespoň jendo čtvrtletí nebude lézt na nervy.

šatník.

Opět každé ráno stojím u skříně a přemýšlím, co dnes na sebe. Opět ty staré džíny, opět to samé jednobarevné tílko, a blablabla. Nejradši bych si každej hadr ocvočkovala, ale toho bych se pravděpodobně nedoplatila. A tak hledám na googlu, co se bude nosit v novém roce.
Bohužel mi nikdo neni schopnej normálně říct co. A tak se tedy budu inspirovat loňskou módou, ve které trvale převládá gang zdrogovaných hipsterů.

ozdoby.

Mimochodem, těch 100 euro poletí i na nějakou bižuterii a ozdůbky na packy. Jenže kde takové věci nakoupit, a kde si mezi nimi hlavně normálně vybrat; v takových cetkárnách já prostě chodit neumím, a vše mi přijde jako obrovský nechutný kýč.

výdaje.

Och ano, zatracené peníze. Budu muset začít konečně šetřit, a to znamená přestat tolik žrát. Já se přiznám; jsem šílenej skrblík a přitom strašnej rozhazovač. Nesnáším utrácet peníze za malicherné oblečení a zbytečné věci jako jsou cigára, předraženej alkohol a podobný blbosti. Jenže já mám zhruba pětistovku na týden - a všechno jde do žrádla.To se konečně musí změnit!

pisálkovství.

Před dvěma lety jsem si koupila obrovskou asi 500stránkovou prázdnou knihu, kam jsem si měla psát zápisky a deník. Už přes rok a půl tam není ani čárka; ani na blogu se moc nevyjadřuju. Hrozně jsem se vykašlala na svůj přístup ke svému mládí, které si tak strašně moc chci zachovat ve hmotných vzpomínkách; mrzí mě, že veškeré své šestnáctiny a polovinu patnáctin jsem úplně vynechala, a to se stalo tolik věcí, tolik pocitů a napadlo mě tolik myšlenek, které stojí za to.
Pozoruji, jak méně uvažuji nad věcmi a nad sebou samou. Méně se dívám okolo, méně se procházím a méně chodím ven nebo jen tak někam pařit - moje storky se prostě jakýmsi způsobem zúžily na minimum.
A čím to je?
Já jsem strašně zlenivěla. Nejsem ani schopná otevřít tuhle stránku na sedm písmen i s tečkou a něco ze sebe vydat. Tak přesně tohle chci na sobě změnit, a myslím, že jsem začala alespoň novým layoutem.

nové lidi.

Minulý rok jsem se vykašlala i de facto na svůj sen; aby bylo mé jméno známé. Za minulý rok jsem poznala hrozně málo lidí, a přitom vím, že jich tu v Praze i všude jinde po ČR běhá stovky skvělých. Ale to mě tolik neštve, to vždycky můžu dohnat; ale co udělám s těmi lidmi, kteří mě nadobro zklamali a které jsem zklamala já?

škola.

Jaksi jsem se smířila s tím, že už nebudu mít vyznamenání, kterého jsem tolik chtěla docílit. Nejsem špatná, ale ani dobrá studentka, vesměs mám dvojky a asi dvě trojky; ale nejsem se sebou spokojená. Do měsíce mám mít ušitou sukni, a já kategoricky nestíhám. Ale co rozhodně chci do konce školního roku změnit, je známka z šití - ano,z šití - hrozně doufám alespoň v dvojku.
Ptáte se asi, co je tak těžkého na strojovém šití. Jen zmáčkneš pedál a jede to; ale není to tak. Je kurevsky těžký zavděčit se mojí třídní, která tak s oblibou rozhazuje čtyřky.

nové obzory.

Určitě jste si všimli nové rubriky v menu - DIY, OUTFITS. Je to přesně tak, nelžu vám; chci zkusit něco nového v oboru blogování. Je to svým způsobem v módě o tom psát, a jelikož já se tím pak budu chtít živit, bylo by dobré začít s tím už teď. Neříkám, že můj blog je špatný, ale může být stále lepší a lepší; já s ním prostě nejsem spokojená, a nemůžu se svými žvásty vydržet. Chce to něco navíc.

A navíc vás zajímá to, jak se oblíkám. :D
Takže si snad do svých sedmnáctin (6.února) pořídím zrcadlovku, a vrhnu se na to.

nová místa.

Hrozně mě zajímá, kam začne chodit pražská mládež letošní léto. Předpředminule to byl nesmrtelný Petřín, předminule Whitehouse a minule Žofín. Všechna tahle místa zkrachovala, a letos na ně snad nepáchne už nikdo. Až na ten Žofín asi, ale tam na koštěti doletí ti na drogách. A tak přemýšlím nad tím, že bych...
...že bych měla poznat nová místa.


A teď se vrhněme na tu zábazvnější část; jak jsem slavila Silvestr.


Celé odpoledne se táhlo jako smrad mimo to, že jsem balila na poseldní chvíli dárky pro sestru a jejího synátora. Kopala jsem se nudou do zadku a neustále si upravovala líčení na večer. Dostala jsem kosmetickou paletu líčidel, které se mi budou do budoucna určitě hodit; minimálně mě navnadí k tomu, abych si konečně dávala záležet na tom, jak vypadám.

Zapomněla jsem zmínit to, že jsem k Vánocům od Majklovy maminky dostala náušnice jako blikačky sanitky, které jdou ve tmě vidět alespoň na sto metrů. Byly v podobě santa clause, a tak mi přišlo vhod si je vzít na pařbu.

Přijeli jsme kamsi do Mnichovic a tři kilometry se táhli s plnými taškami na Šibeniční vrch, kde byla miniaturní boudička na propůjčení lyží, a kam se nasáčkovalo 20 sobě neznámých lidí. Majkl jako jedinej si s sebou táhl lyže; a byl v první chvíli všem pro smích. Dokud se ostatní neopili a nechtěli si od něj lyže půjčit.

Radši nebudu mluvit o tom, jak jsem po čtrnácit letech přímo na Silvestra usedla na lyže. Slovo usedla je myslím správně. Vzhledme k tomu, že jsem na nich seděla i při jízdě z kopečku, tak asi jo. Byla jsem skutečně ráda za to, že Šibeniční Vrch má dvou set metrový kopec a ne více; přísahám, že to bych už nesjela, protože

1) jsem asi dvacet minut nebyla schopná vyjet nahoru po lanovce. Vždycky mi ta sedačka ujela, nechytila jsem ji nebo mě praštila, anebo jsem si na ni neuměle sedla (já vím, nesmí se to) a spadla jsem. Asi několikrát.
Byla to hrozná fraška, můj přítel jakožto profesionál se vztekal jako rak.
2) Když už jsem mermomocí dojela konečně nahoru, čekala mě jízda dolů, která vypadala ještě hůř než vztyk. Kolem mě jezdily pětileté děti, které se mi celou dobu smály.
A řekněte mi, kdo by se nesmál skoro dospělýmu magorovi, kterej krčí nožičky, zatáčí blbě jak se dá a hůlky používá k tomu, aby mu ujely nohy, ale on si spokojeně ležel ve sněhu.
Málem jsem si zlomila nohu v prvních několika vteřinách. Prostě mi to nějak ujelo.
3) dolů mi to trvalo asi půl hodiny, Majkl byl ze mně na nervy, běhal za mnou dolů a snažil se mě chytit a navést mě. Když jsem strhla jeho helmu z hlavy a hůlky hodila do bahna, zakřičela jsem, že na to už nikdy nevezu.

A ne, opravdu nevlezu!
4) Dole mi lidi ale tleskali. Smáli se jak hovada, ale stálo to za to. Já to sjela!

Jinak mě pochvalte; nevypila jsem během večera skoro vůbec nic. Já ostatně nikdy moc na Silvestra nepiju, a docela to na sobě nechápu. Je to jediný den, kdy se můžu i před rodiči legálně ožrat, a já to prostě neudělám. Já budu žužlat skleničku vína a dívat se na všechny kolem, jak magoří.


Proběhlo to relativně vklidu; slečna, která celou akci pořádala, celý Silvestr probrečela. Vylomili jí od boudy dveře, všude se zakouřilo, rozbilo se všechno, co se dalo a tajné zásoby rychlých špuntů zmizely jako by nic. Do toho vzpomínala úmrtí svojí matky a všechno kolem ji tak silně deptalo, že ještě před půlnocí ulehla spát.


Nakonec bych chtěla dodat k tomu, co jsem objevila v Kinder Vajíčku. Překvapilo mě, že se té tradice drželi i přátelé, kteří jeli s námi; kamarádka měla prstýnek (jako já minulej rok, ale mnohem hezčí, kterej symbolizuje spíš to lepší :D) a její přítel babeblade (asi se bude celej rok beztak točit jenom kolem ní:D), Majkl měl žirafu, a já nakonec tohle auto.

Takže asi někam tenhle rok pojedu.

Co jste měli vy?

 

1 person judged this article.

Comments

1 Jane Jane | Web | 4. january 2013 at 9:31 | React

Obarveny konecky jsou fajn (ja sama jsem je mela cerveny), ale jenom kdyz ti nevadi, ze ti to ty konce totalne znici takze budes mit porad kratsi vlasy.

2 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 4. january 2013 at 10:38 | React

Zelená barva je náhodou super, já jsem chtěla celou zelenou kštici, spousta lidí raději jenom pomlčelo :D
Tož, máš teď o jednoho čtenáře navíc, tvůj blog mě zaujal. A navíc máš super design ;)

3 Martin Martin | Email | Web | 4. january 2013 at 10:44 | React

Tak musím uznat, že pořádek v tom máš. Všechno jde splnit, jen se musí začít.. a to je trochu horší :-D Každopádně, já jakožto kluk vypadávám asi z poloviny věci, které tu jsou, ale jedno mi v hlavě utkvělo :D Kamarádka si na hlavu hodila fialové pramínky a vypadalo to fakt dobře, ovšem nevím jaký vztah máš k fialové, a možná si právě říkáš, že jsem debil, ale konec konců, to si říká hodně lidí :D Každopádně ti držím palce se psaním ;) A taky ti závidím toho Silvestra, protože já jakožto stereotypní člověk jsem šel spát už v 10 hodin, protože nudit se u televize můžu dělat každý den..

4 Jane Jane | 4. january 2013 at 10:54 | React

Já sem si to kinder vajíčko chtěla koupit taky, ale při mim štěstí by tam bylo taky auto a někdo mě tedy přejel :D

5 kler-wonder kler-wonder | Web | 4. january 2013 at 23:37 | React

Já si ho taky koupila!! Inspirovala jsem se tebou a taky jsem tam našla beyblade..takže myslíš, že mě čeká nějaký točení, motání se kolem něčeho? :D

6 Kristina Infinity. Kristina Infinity. | Web | 5. january 2013 at 21:41 | React

Skoro na poslední chvíli jsem si vzpomněla a kinder vajíčko si taky koupila! No... Našla jsem v něm tuleně. Sice všichni kolem pořád mluvili o nějakém tulení, ale já bych to viděla spíš tak, že si mám začít dávat pozor na postavu. :D
Už se těším až napíšeš o zkušenostech s pole dance (jestli tedy napíšeš). A přeji šťastnou cestu - třeba do Afriky, když už má Majkl tu žirafu! :-P

7 Denisa Denisa | Web | 12. january 2013 at 11:58 | React

tak to tě obdivuju já si už asi 3 roky říkám že budu chodit běhat ale bě to taaak nebaví -.- :D raději cvičím doma i když to není žádná sláva no

8 Em Em | Web | 18. january 2013 at 14:05 | React

S tím během klobouk dolů, mě by nikdo nedonutil. A zelená je dobrá.
P.S.: Já měla lachtana :D

9 kirstenaxe kirstenaxe | 19. january 2013 at 10:58 | React

[8]: Tak se asi budeš plácat na jednom místě :D

10 kanča kanča | Web | 24. january 2013 at 18:10 | React

Koukám, že babebalde je nějakej oblíbenej silvestrovskej :D :)

11 Aailyyn Aailyyn | Web | 7. february 2013 at 22:53 | React

Relativně neutrální barva je červená. Nebo ohnivě zrzavá/oranžová... :-)

12 Nicole Nicole | 22. march 2013 at 9:54 | React

Kirs, tak jsem narazila na tvuj blog a klobouk dolu, Tvuj styl psani je ohromne zabavnej a jedinecnej,myslim ze mas dalsi pravidelnou ctenarku ;) Tvoje partacka z Pole dance ))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement