Jak se rozčílit na stovku během dvou sekund bez koní a bez peněz

14. february 2013 at 0:19 | Kirsten Axe |  zážitky

Posledních několik týdnů chodíme v pátek hrát do baru Monopoly. Je nám sedmnáct, a cítím se jako v sedmdesáti.
Ale ono na tom vážně něco je.
Neřešit drby a vysoký poplatky za spořku, a radši hrát něco, u čeho skutečně poznáte člověka.

Třeba mě.
Rzočilují mě lidé, co neustále počítají mé kroky a mají tendenci se mě neustále otravně ptát "Kde jsi stála?", když vědí, že jsem šla správně jen proto, aby ukojili sovji nasranost z toho, že jsem jim nešlápla na políčko a nedala jim pomylsnejch šest korun. Vyloženě mě rozčiluje mladej, kterej má nade mnou navrch a směje se mi do ksichtu a vzápětí po mně chce pusu. Nejradši bych mu dala high five do obličeje židlí.

Rozčilují mě lidé, kteří dělají bankéře a šulíprachy kde se to dá, a taky mě rozčiluje ta chvíle, kdy zadržuju moš už přes hodinu jen proto, že se bojím jít na záchod, aby mě nikdo neobral o prachy. Prostě hajzlové to jsou.

Jenže já taky nejsem moc čestnej hráč, beru, kde se dá a kde se nikdo nekouká.

Dnes mě přítel dohnat do stavu nasranýho býka, když jsem hráli duel. Sebral mi od každé ulice, kterou jsem chtěla, jednu kartičku a když jsem "nedokončených" ulic měla přes pět a on měl dvě plné, začali jsme dražit.
Předtím jsem měla obrovské štěstí. Čtyři stovky sem, čtyři stovky tam, a najednou mám přes devět set tisíc na stole.

On to viděl.

"Tak co,miláčku, uděláme na Celetnou dražbu? Jsi při penězích, já relativně taky, a na tu Celetnou nemůžeš stoupnout už dobrej pátek. Dražim za čtyři sta."
"Pět set."
"Šest set,má drahá!"
"SEDM STOVEK"
"Osm,"řekl klidně a vítězně.
S hroznou smůlou v očích jsem se podívala na svoje úspory a odevzdaně je dala do banky. Celetná je moje a konečně si můžu stavět domečky.

Hovno.

Největší kalibr rozzuření je fakt, když zjistíte, že on ve skutečnosti neměl ani dvě stovky.
Je to podle pravidel?
Nevím, ale troufnu si říct, že ne.

Prohrála jsem, protože mi nechtěl dát žádnou zasranou ulici. A tejden mu to dám sežrat ještě za tu Celetnou, ať si miláček odpyká svoje šulení!
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Natas Natas | Web | 14. february 2013 at 7:44 | React

Monopoly jsem stála jednou a přišla jsem na to, že si známá počínala na můj vkus poměrně šíleně, jak moc tu hru brala vážně, že byla ochotná se pohádat, přehodnotila jsem na ní pohled...jinak v baru bych dělala jiné věci, ale to je věc každého plnoletého. Ty lahve od piva tomu moc nedodají.

2 Natas Natas | Web | 14. february 2013 at 7:44 | React

ne stála, ale hrála, teď si stojím na vedení :-D

3 kirstenaxe kirstenaxe | 14. february 2013 at 8:00 | React

[1]: jak u koho, ono každej si přijde na zábavu u piva dle svého gusta :D

4 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 14. february 2013 at 8:45 | React

Tyhle hry jsou skvělé, ale hrozně na dlouho. :-D I když třeba Dostihy a sázky si ráda zahraju, většinou u toho všechny rozválcuju. Bohužel se jedná spíš o otázku štěstí... :D

5 Nikolas Nikolas | Web | 14. february 2013 at 9:52 | React

:D Jo, to je tak typický článek, když se jedná o dostihy nebo Monopoly. Já teda tyto hry hrát nemůžu, hrozně se u toho vždycky nervuju a dokážeme se všichni fakt hnusně rozhádat. Ale když už, tak Dostihy u Monopol mi vadí, že v pravidlech je, že můžeš nakupovat žetony, i když na políčku nestojíš. A to se mi teda fakt nelíbí, takže jsem to odmítla hrát. :))
Ale jinak my se takhle v mých sedmnácti bavili pokerem. Ale to taky nebyla moc dobrá volba. :)

6 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 16. february 2013 at 9:59 | React

Zbožňuju hry jako Monopoly nebo dostihy. Sice vždycky prohraju, ale je u toho sranda :D

7 D. D. | Web | 17. february 2013 at 19:01 | React

Taky se u takových her akorát nervuju, ale ne až tolik jako můj přítel:D ke všemu tomu nesnese porážku tak je pak ještě vždycky minimálně 2 hodiny nasranej:D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement