Mimo, úplně mimo

4. april 2013 at 14:54 | Kirsten Axe |  Jednorázovky

Veliký problém se zachováním úcty člověku k sobě samému je jeho sebevědomí. Je-li nízké, významně klesá. Jedinec sedí ve svém myšlenkovém koutečku a lituje se z toho, že nenašel odvahu křičet.

A já píšu, protože mě nikdo neposlouchá.

Píše mi mladej. Jsem teď Klára, a jsem rozčilená. Posílám mu textovku se suchým sdělením. Stále se hádáme.
"Já vím," odpověděl mi minutku na to. Zjevně sledoval displej mobilu a těšil se na to, až mu napíšu.
Jak by taky ne, jsme spolu čtyři měsíce.
Ale stále se hádáme.
"A víš, proč se hádáme?"
"Hm?"


"Protože za všechno můžeš Ty. Kdybys nebyla takový dítě, tak bychom se nehádali."
"Prosim?!" vyťukala jsem rozčileně. Prsty přejížděly po hladké dotykové obrazovcea v duchu jsem si představovala svůj výraz, kdyby mi toto řekl do očí. Já jsem však teď byla klidná, otočila se za spolužačkou, která ho znala od dětství a pověděla jí tuhle absurditu.
"Já stále nechápu,proč s ním jsi, vždyť je to takovej kretén," poznamenala důležitě a hlas se jí mírně rozčiloval.

Protože jsem umíněná, a mám ho ráda, pomyslela jsem si. Jak můžu mít ale ráda člověka, který mi neustále jen ubližuje? Kolikrát mi nadával do kurev a levných děv před svými kamarády a pak přiběhl jak pejsek. Jak malej ukňouranej čokl. Sekaná, jak říkám těm malejm uřvanejm psiskům.

"Kdybys mě poslouchala a nebyla taková kurva, tak se nemusím neustále rozčilovat."
"Jdi do prdele," namačkala jsem a odhodila mobil do tašky.

Co jsem jako? A kdo je on? Ulízanej prachatej idiot, dlouhej a kostnatej jak vlakový koleje, má ulízlý vlasy a když promluví, člověk by si chtěl šlehnout, aby byl myšlenkami od toho blbce opodál.

Jak já jsem měla tenkrát tušit, že můj první dojem bude i ten poslední.

Nu což.

Jsem Diana. Zamilovaná Diana.
Sedím na skalách v Prokopském úkolí, všude ticho a příjemný letní vánek. Brzy bude zapadat slunce, ale mně se nikam nechce. Rozmrzele zjišťuji, že cesta dolů a z lesa trvá přibližně dvacet minut, a to už bych se měla zvedat teď.

Jenže je mi to šumák.

Ležím v trávě a myslím na něj. Chybí mi, chybí mi jeho doteky a ten jeho zvyk žvýkat stébla trávy, o kterých tvrdí, že jsou dole u kořínků měkká a sladká.
Má vždycky na sobě slaměný klobouk a zatraceně mu to i s tím stéblem sluší. Směje se a zubí se na mě svýma bílýma zubama, cení je na mě, pak se ke mně nakloní a zatáhne za tvářičky.
Na to se odtáhne zpátky, sundá klobouk, rozcuchá vlasy a hodí na mě svůdný pohled s přivřenýma očima.

Laškovně si olízne rty a uhne pohledem směrem dolů ze skal, kde je pod keři schované dětské hřiště.

Sakra. Jak já tam chci zpátky...


Jsem Lada. Lada Osamělá.

Přestavěla jsem si zrovna nábytek ve svém obrovském pokoji. To kvůli tomu, že jsem měla z toho špatný pocit. V noci mi ze skleněného stabilního stolu jen tak spadla váza s modrými a červenými růžemi a roztříštila se na několik kusů. Naštěstí ten stůl přežil.
Jindy ve dvě ráno vycházel z kuchyně příšerný hrozivý šum, a když jsem to slyšela poprvé, leknutím se mi zastavilo srdce. Potichu jsem se proplížila chladnou chodbou a zpozorovala, jak se v kuchyni zničehonic svítí a je na plno zapnutá naše hlučná digestoř.
Rychle jsem ji vypla a pro jistotu utekla zpět do postele.

Už nechci mít postel před skříní, na které je přilepené obrovské zrcadlo. Vždy v noci jsem měla pcit, že vedle něj někdo stojí a dívá se na mě.
Ono když se člověk v noci náhle probudí, je z téměř devadesáti procent jasné, že se na nás ve spánku někdo dívá a svojí přítomností nás vzbudil.
Samozřejmě, že tam nikdy nikdo není.
Nebo alepsoň já nikoho nevidím.
Ale on tam stejně někdo je.

Proto jsem svůj gauč přisunula k topení, aby mi bylo v noci tepleji a já viděla po ránu více sluníčka. Stůl jsem postavila radši dozadu, do nejtmavšího kouta. Chci si tam dát totiž hromadu lampiček a svítidel, aby to mělo ty svoje grády.

No a pak tu krejčovskou pannu, co jsem dostala k Vánocům od přítele. Obstaral ji v Národním divadle. Vůbec nevím, jak se mu to povedlo.

Ale víš ty co?

Měla bych si ji konečně od něho odvézt...
 

4 people judged this article.

Comments

1 lili lili | 4. april 2013 at 15:20 | React
2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 4. april 2013 at 15:45 | React

Vůbec nepíšeš hezky... ;)

3 vfbcxfb vfbcxfb | 4. april 2013 at 16:34 | React

★★★★★★★★
SWEET! I just got a free Minecraft card code at http://minecraftget.com/
★★★★★★★★

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. april 2013 at 16:42 | React

Je to zvláštní způsob psaní, jako bys neuměla česky.Nejsem žádný spisovatel, ale  chvílemi vlastně nevím co čtu ;-)

5 es ef es ef | Web | 4. april 2013 at 17:03 | React

Má to něco do sebe. To je vymyšlené, že?

6 Adél :3 Adél :3 | Web | 4. april 2013 at 18:40 | React

[2]:[4]: Pokud nevíte, tak ani není češka. A podle mě píše hezky - je to takové zajímavé. ;-)

7 kirstenaxe kirstenaxe | 4. april 2013 at 18:42 | React

Proč máte všichni potřebu narážet do mojí národnosti? v Rusku jsem nebyla ani nepamatuju, a česky umím lépe než rusky. Žiji tu celý svůj život. ten článek je debilní schválně.
víte proč?
protože se jmenuje mimo, úplně mimo, protože JÁ JSEM MIMO.....

8 Říjnová Říjnová | Web | 4. april 2013 at 19:56 | React

Já teda nevím, možná jsem taky mimo, ale s porozuměním nebo pochopením něčeho jsem neměla problém...

9 Čajofil. Čajofil. | 4. april 2013 at 23:59 | React

Tak. Mně nedělalo sebemenší problém článku porozumět, možná spíš naopak. Četl se mi moc dobře. A k obsahu? Mimo, úplně mimo. Nádherně úplně mimo.

10 ter-d ter-d | Web | 5. april 2013 at 16:34 | React

Tohle je problém občanů v ČR. Lidi jsou nepřejícní, závistiví, škodolibí, když můžou, srazí Vás..A právě u těchto lidí by vám všechny prsty na rukách i nohách nestačily k tomu, kolik by měli chyb. Největší problém v téhle zemi. Článek je moc pěkný ;) Jsi šikovná, ale to už většina ví :)

11 B. B. | 6. april 2013 at 13:15 | React

Ač de facto nerozumím, je to úžasný. Přijdu si jako tleskalka na minibazaru. Chtěla bych bejt tak jedinečná, jako Ty.

12 B. B. | 11. april 2013 at 21:29 | React

Osobitý styl psaní se stává neporozumitelným? Pak se divme, proč tolik literárních tvůrcu je a bylo odsuzováno a neustále kritizování.
Ten, kdo má otevřené oči vidí v textu kouzlo a kdo je má zavřené je schopný vidět jen sám sebe.
Každopádně - dej se do kupy. Sleduji tě tu už dlouho a těším se pokaždé na nový článek, anebo fotku abych měla důvod k žárlivost. :-) Je to láska. Ani ne první, ani ne poslední. To by pak všechno bylo špatně vyvážené.. drž se. :-)

13 D. D. | 29. april 2013 at 1:15 | React

Skvělý. Má to hloubku, mám ráda tvuj styl psaní, sem tam mi něco unikne, ale nutí mě to zapřemýšlet. Jediný co bych vytkla je snad jen, nepříliš časté psaní článků :D. Nám, co tvé články žerem, to prostě chybí no. Pac a pusu D. :)

14 eliška987654321 eliška987654321 | Web | 30. april 2013 at 14:50 | React

Takovýho blbce který nazve svoji přítelkyni kurvou bych nikomu nepřála, je to sprosťák, pokud by tě měl rád, snažil by se to s tebou udobřit...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement