August 2013

Stane se ze mě vodník plus pikantní dialog

29. august 2013 at 15:45 | Kirsten Axe |  zážitky

Tak. Dva měsíce a dost.
Řekla jsem si, že se stanu přes léto zrzkou kvůli tomu, abych se vrátila do svých patnáctin.
Kupodivu mě to nikam nevrátilo, můj život běžel stále dál a dál a nic nebylo tak jako dřív. Jasně; ta zrz sice ze mně dělá mrchu od rány, ale rozhodně jsem ztratila trpělivost pro to neustále odbarvovat a barvit a stylizovat a podobně.

Tak někdy zase příště - stane se ze mně vodník.
K čemu mi je plánovat na dobu neurčitou věci, které mě mohou do roka opustit (obarvit se na zelenou mě neopustilo už přes rok, ale co si budeme povídat - stárnu). Tak jsem se rozhodla pro zelenou.


Vlastně mě k tomu donutil tenhle obrázek. Líbí se mi holky od rány, kterým jejich nonšalantnost sluší.

Včera jsem měla takovou hezkou zamilovanou chvilku s přítelem na gauči.
Nikdy se neptejte svých drahých poloviček na to, co si o vás mysleli na první pohled.
Nebo to dopadne tak jako u mně.

"Myslel jsem si, že jsi kurvička. Bylas taková drzá zrzka od rány, sebevědomá až na půdu, koketovala jsi se všema chlapy a tvářila ses jako děvčica. A přesto jsi byla tak důstojná dáma, co si na sebe nenechala sahat."

Nebo nějak takhle mi to řekl.
Je to stejně romantický.
Lepší než můj první dojem, kdy jsem si o něm myslela, že je divnej.

Stejně se ke mně ten člověk hodí. Maluje mi zelenou temperou kytičky, a pak skončí celý zelený on sám. A žadoní, ať ho umyju. Takhle vypadají dny ve vztahu u Axové.

Jak vnímám "fantasmagory"

28. august 2013 at 14:47 | Kirsten Axe |  názory


Poslední dobou si ze mě dělají srandu mí přátelé. A to z prostého důvodu; nerozumím sci-fi, fantasy a podobným magořinám. Je to pro mně něco jako španělská vesnice a není to z toho důvodu, že nejsem vzdělaná (No dobře, až letos jsem shlédla většinu hrdinských, vesmírných a hobitích filmů kvůli příteli), ale že pro to nemám pochopení.

Mistr Yoda se mi jeví jako princ Yora, Tilk (Tijelk?) je černoch s razítkem na čele, Darth Vader je větrací mřížka v hábitu, fantastičká čtyřka je guma, šutr, sirka a blondýna, Iron man je plechovka, Legolas je hezká blondýnka, Frodo je li liliputí verze jednoho ze zpěváků One direction a Hulk je doruda v soláriu spálenej stařík s cybergotickejma brejlema na hlavě a rukou trpící elefantiádou.

Konečně je tu chvíle, ve které bychom se měli zamyslet všichni

9. august 2013 at 22:23 | Kirsten Axe |  názory

Už jsem téměř zapomněla na to, jaké to je cítit zimu.
Alespoň takovou zimu, která vás donutí obléknout si alespoň tenký svetřík.


Konečně se dnes protrhly hradby dusného ticha mraků a pořádně sprchlo. I s nadávkami tam odshora.
Před barákem mého přítele něco příšerně páchlo po spálenině elektřinou.

Přesně v tu chvíli mi došlo, že se přesně takhle cítím i já.

V poslední době - jedná se cca o tři dny - uvažuji nad morálními zásadami, tím, co je povolené, co je zakázané, co je legální, ale nepřípustné. Stala se mi totiž v mém osobním životě po dlouhé době taková fraška, která mě dnes buďto připraví o krk, anebo mě bude držet v kypícím dusnu, které se tak či onak bude muset smířit s faktem, že někteří lidé se prostě nemění, a kteří za nic nebudou poslouchat a vždy vidět jen svou pravdu. Ať už toho člověka připravuje na omyl jeden nebo dva lidé. Nebo tři, nebo čtyři. Nebo třeba celý svět.

Každý dělá něco špatně, a nikdy není chyba jen na jedné straně.
Odmalička mi bylo řečeno, že moudřejší ustoupí, jenže jak lze ustoupit, když vás mají za pitomce a oni o své moudrosti nepochybují?