Konečně je tu chvíle, ve které bychom se měli zamyslet všichni

9. august 2013 at 22:23 | Kirsten Axe |  názory

Už jsem téměř zapomněla na to, jaké to je cítit zimu.
Alespoň takovou zimu, která vás donutí obléknout si alespoň tenký svetřík.


Konečně se dnes protrhly hradby dusného ticha mraků a pořádně sprchlo. I s nadávkami tam odshora.
Před barákem mého přítele něco příšerně páchlo po spálenině elektřinou.

Přesně v tu chvíli mi došlo, že se přesně takhle cítím i já.

V poslední době - jedná se cca o tři dny - uvažuji nad morálními zásadami, tím, co je povolené, co je zakázané, co je legální, ale nepřípustné. Stala se mi totiž v mém osobním životě po dlouhé době taková fraška, která mě dnes buďto připraví o krk, anebo mě bude držet v kypícím dusnu, které se tak či onak bude muset smířit s faktem, že někteří lidé se prostě nemění, a kteří za nic nebudou poslouchat a vždy vidět jen svou pravdu. Ať už toho člověka připravuje na omyl jeden nebo dva lidé. Nebo tři, nebo čtyři. Nebo třeba celý svět.

Každý dělá něco špatně, a nikdy není chyba jen na jedné straně.
Odmalička mi bylo řečeno, že moudřejší ustoupí, jenže jak lze ustoupit, když vás mají za pitomce a oni o své moudrosti nepochybují?



Žijeme ve světě s lidmi, kteří si zvládnou ve všem protiřečit. Mám známé, které šňupaly kokain, míchaly silná antidpresiva s alkoholem a vyznají se ve světě drog více než samotné léčebny. Chladnokrevně odmítají fakt, že se drogy s nimi budou táhnout do konce života a rázně křičí skrz internet do světa, že začaly žít normální život. Na instagram postují fotografie zdravých kalorických bomb, pravidelně dusí lidi informacemi o shozených kilech v posilovně a na ask.fm se červenají nad obdivnými komentáři od nerdů, kteří ji za NORMÁLNÍ život obdivují.

Normální život... s každodenním hulením trávy.
Prý je to bylinka, ne droga.

Mám dalšího člověka ve svém životě, který se před osmi lety obrňoval nad Ukrajinci a nad chudšími lidmi, a jsem svědkem zapřísáhnutí, že NIKDY v životě nespojí život s někým takovým, jako je prachobyčejný buran z Ukrajiny, který jistě nemá vznešené vychování.
Dnes ji ten Ukrajinec mlátí. A jednou začne i syna.

Také znám osobu, která je denně káraná rodiči za to, že až příliš jí, a že to příšerně leze do peněz. A nemluvím jen o jídle. I o plýtvané elektřině patnáctiminutovým zapnutím žehličky na vlasy, desetiminuté koupeli a o celkové existenci toho člověka - až příliš moc stojí peněz.

Přitom sami vidíte toho rodiče, jak si kupuje sám pro sebe drahé jídlo a pití, plýtvá desítky litrů vody mytím nádobí pod tekoucí vodou a nechává zapnutou televizi i ve chvíli, kdy není doma.

Znám lidi, co si dokáží protiřečit slůvkem nikdybych. Pak znám lidi, co si protiřečí slůvkem anibyměnenapad a pak tu jsou lidé, kteří si protiřečí takovým způsobem, že se vám zdá, že oni sami to nevědí.

A v horším případě vám vaše tvrzení o jejich chybě budou ještě vztekle vyvracet.

Chtěla bych položit jednu takovou řečnickou otázku do vzduchu, snad si na ni sami odpovíte do komentářů -

Myslíte si, že se lidé mohou vzdělávat jen od starších, kteří mají mnohaletou životní zkušenost? Nebo jste zastánci názoru, že se lidé mají od sebe učit životu navzájem bez ohledu na věk? Kde je psán zákon, že mladší nemají nárok na uznání pravdy?

Tutlá se to, protože je odjakživa známo, že mladší mají držet hubu a krok. Sednout si a držet svoji pravdu (a možná i pravdu ostatních) v tichosti.

Mnozí starší (i staří) lidé se pyšní titulem moderního člověka, který předběhl svoji dobu, a dokáže se orientovat i v generacích o dvě nuly výše.
Jenže mají jeden obrovský protiklad; vždy tvrdí, že pískle nemá jediné právo na to projevit svůj názor.
Jinak je drzé.
Nestydaté.
Hanbaté.

Tak kde je ta demokracie těch "moderních" starších lidí, kteří morálně stále žijí v diktatuře?Kde je ta svoboda názoru, kde je ta možnost říci staršímu, že se v nějaké situaci zachoval nepřiměřeně, a nebyl za to potrestán za drzost?

Mimochodem, nemám ráda všeználky. A už vůbec nemám ráda lidi, kteří hltají po kilech knihy o duchovním poznání a vzrůstu, když to berou jen jako koníček a ne životní postoj. Nemám ráda lidi, kteří prohlašují, že se změnili k lepšímu, a přitom zůstali stále stejní, nemám ráda lidi, kteří poučují jiné, a neumějí poučit sebe, a kterým vadí jedna věc, a vyčtou jich dalších tisíc. Kteří nikdy neuznají byť nepatrnou chybu a na omluvu od jiného nedokáží opětovně říci promiň, ať už jen z principu. Vadí mi, když člověk neustojí kritiku, brání se a shodí vše na vás, cítí se nevinně a napaden a má potřebu vás za to ztrestat. Vadí mi, když je člověk vůči vám falešný a vpálí vám do očí, že jste lhář, když jste si pečlivě uchovali do paměti bolestivé okamžiky, které vám ten druhý provedl, a není schopný se k nim přiznat. Vadí mi, když vám člověk řekne, že jste malý hloupý pískle, rozhádá se s vámi, a i přes svoji "moudrost" není schopný se vám ozvat, ledaže by roztrhal svoji hrdost. A vadí mi, když vás člověk falešně podporuje a shazuje vás, když vás bodá a sám u toho křičí "Au,umírám!"

Jsou tu takové lidské vlastnosti, se kterými je opravdu těžké žít.

1. Potlačovaná pýcha a nadřazenost (vy o vaší nevíte,ale s radostí mluvíte o nadřazenosti a pýše druhých).
2. Neschopnost uznat jakoukoli chybu.
3. Neschopnost říci promiň.
4. Schopnost obrátit výčitku určenou vám tomu druhému dvakrát větší silou.
5. Překřikování v hádkách a vlastnost nenechat domluvit druhého.
6. Vlastnost hrobového mlčení a nedůtklivosti (kdo má za váma furt dokolečka běhat)
7. MORALIZOVÁNÍ.

A pár dalších.

Já vám povím, že všechny tyhle vlastnosti a schopnosti jsem měla já sama. Partner je ve mně dlouhou a úmornou cestou spaloval. Nutil mě po každé malé nespravedlivé maličkosti se omluvit. I když mi to slovo vězelo v hlavě a pálilo mě na jazyku stejně tak jako satana pálí v očích svaté a čisté. Vztekala jsem se, kopala kolem sebe a cítila se ponížená. Obzvlášť, když mi říkal, že se povyšuji. Dokázal mě desítky minut vyslýchat a nutit mě se přiznat, co jsem řekla špatně a co ode mě nebylo hezké.
Nějak jsem to po dvou letech zvládla.
Cítím se trochu lépe a zase o něco víc nesnáším Rusáky. Hlavně když mluví v Česku na ostatní kolem rusky a očekávají, že jim bude vyhověno. Ledatak vyhovněno.
 

10 people judged this article.

Comments

1 Eli Eli | Web | 10. august 2013 at 8:01 | React

Tak tento článek je tak neskutečně pravdivý a upřimný, že mám chuť ti zatleskat. Děkuji, žes to napsala, i se sebereflexí. Nemám ani co dodat, co přiblížit, s čím nesouhlasit.

Jinak co se týče dolního seznamu, myslím si, že kromě občasného moralizování (třeba jak se teď v bulváru omílá ta Polka, co chce ojet 100 000 chlapů -  když mi byl poslán odkaz na články o ní, nemohla jsem si odpustit několik poznámek o tom, jak je možné, že naše generace bere jako svůj cíl života zkazit si pověst a úplně se společensky odepsat - je to vůbec moralizování nebo jen povzdech a nechápavost?) žádnou z těch vlastností nemám. Spíš naopak. Takže se teď docela cítím jako člověk, díky ti i za to.

2 Bels Bels | Email | Web | 14. august 2013 at 15:41 | React

Ať už se jakkoliv cítím nepříjemně, já se tu v pár věcech našla. Zrovna teď jsem v hnusném rozpoložení, protože jsem zase kvůli vlastní povaze udělala krpu, za kterou platím. A bez okolků nesypu popel na hlavu nikomu jinému, než sama sobě.
každopádně ti děkuji za tento článek. Je to fakt dobře napsané, upřímné a bez okecávek.

3 Aurora Aurora | Web | 18. august 2013 at 11:00 | React

vieš o čom píšeš a vieš to veľmi dobre. tento článok je pravdivý od slova do slova, nemám čo dodať.

4 Smi Smi | Web | 23. august 2013 at 11:32 | React

Aaaa, to mi něco připomíná. Jsem drzá, nevychovaná a divná, protože mám svůj názor a nebojím se ho říct, i když si o mě pak lidé myslí to, co si myslí. Nejsem snad špatná a zlá (doufám!) ale když se mě zeptáte, jestli mám raději někoho nebo svého psa, nebojím se říct že psa, když to bude pravda. Je mi jedno, že je někomu 60 - když mi bude tvrdit že nebe je fialové a tráva růžová nebudu ze sebe dělat ovci v davu a neodkývu mu to jen proto, že dotyčný je starší a tak spolkl všechnu moudrost světa.

No a co? Tak jsem drzá a možná nevychovaná a možná si některých lidí nevážím tak, jak by si to oni představovali. No, mě taky k nohám nepadá celý svět jak bych si představovala, ale na rozdíl od nich mě to nebolí a umím s tím žít. Tečka.

5 silnamadam silnamadam | Email | 28. august 2013 at 15:44 | React

Já, vždycky řeknu to,co si myslím. Ne vždy s tím ostatní souhlasí. ani to od nich nečekám. Co člověk to názor. Když někdo moralizuje,přetvařuje se a poučuje,tak to mě fakt hněte! Vyznávám krédo žít a nechat žít! Neprudím,sama to nemám ráda. Žiju si po svém,tak jak mi to vyhovuje. Vedu slušný život. Nepiju, nekouřím a jsem celkem v pohodě. Nežeru všechno co mi ostatní hustí do hlavy. Netvrdím,že vím všechno. Když nevím, nestydím se požádat o radu a pomoc. Poděkovat,vážit si lidí kteří jsou ochotní,pomohou a myslí to se mnou dobře.

Takové ty povrchní tupouny nemusím! Lidí co se lísají, falešně lichotí a to jen proto,že jim z toho něco kápne! Tak ti jsou mi z duše odporní. Nejsem ovce, mám svůj osobitý styl a názor. Když někdo řekne skoč z okna,neskočím nejsem blbka! Nic není stopro ale jsem já stopro? Ne, nejsem. Motto: Dokonalí lidé vyžadují dokonalost a když jí najdou,nakonec pro ně není dost dokonalá.

CO je zakázané a co už není? To je o normách. Každý by si to mohl vyložit po svém. Tehdy bylo zakázáno líbat dámě ruku,bylo to vulgární,sprosté a obscénní! Ženy nesměly chodit do škol,ty jsou jen pro muže! Krátké sukně jsou pobuřující! Kdo je blond je blbý! a pořád dokola. Je to jen o nás. Přizpůsobíme nebo si řekneme, ne já to takhle nechci! Je to jen na nás. Kárající rodičové, přátelé ,spolužáci mnohdy svým mravokárným rýpáním napáchají víc škody než užitku!

Nejraději mám slova: "Kdybys se konečně chovala dospěle! Ty nejsi vůbec spořivá! Moc jíš! Nepřibrala jsi? A kolik vyděláváš? Bla,bla,bla na to se nic nedá dodat. A,že si staří lidé mnohdy o mladších myslí,že jsme nevychovaní? A jak se chovají oni? Sedím dvě hodiny u lékaře a pak mě předběhne místní důchodkyně se slovy,že ona má přednost je starší a pospíchá! A zajímá jí to,že musím do práce a nemám hlídání syna na celý den? Ne, nezajímá! Předběhne mě, na atobus nejde, nespěchá. Omluví se? ANi náhodou! A v obchodech? To jak se mnohdy chovají u kasy,mě by hanba fackovala!

Oni vidí to co bylo, my vidíme to co je. Jsou pryč ty časy kdy dívky vdávali rodiče. Vybírali jim manželi a rozhodovali na jakou školu půjdou, co si obléknou a s kým se budou kamarádit. Oni se zasekli a vidí jen to,co chtějí vidět.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement