September 2013

Věnuji Ti pivo, Karolíno

30. september 2013 at 22:10 | Kirsten Axe |  zážitky

Věnuji Ti pivo, Karolíno. A i když jsem zezačátku zahálela, Tvá blonďatá pološílená Angelina ve mně znechala jistý proud myšlenek. Skutečně, kdo kdy stanovil míru normálnosti a šílenství? Dneska přeci můžeš udělat blázna z kohokoli. Na každou lidskou vlastnost se najde lékařská diagnóza, která z tebe toho blázna udělá.

(Film Girl, interrupted)

V polovině jsme film stopli (a proto rychle dopisuji článek, abych nepozapomněla na vše, co mi stojí za to říci, jelikož ho chci ještě dnes dokoukat) a S. se mě jednoduše zeptal:

(Rozhovor níže se skládá pouze z mé velice špatné krátkodobé paměti. Když něco bude znít opravdu blbě, nevšímejte si toho a dělejte, že mně i druhou osobu chápete.)

"Kolik máš denně myšlenek?"

Proč máš tu hloupou masku králíka? - Proč máš tu hloupou masku člověka?

25. september 2013 at 23:50 | Kirsten Axe |  Jednorázovky

When I was at school a teacher told me the most beautiful word in the English language was 'cellar door'-and I believed him, even though it's strictly two words, and I made it mine. Many years later, I discovered the word he meant was 'celador'. It's still my favorite.

Zaklapla jsem notebook a po dlouhé době zírání do monitoru jsem si promnula oči. Bříšky prstů jsem kroužila po celém obvodu očních důlku a divila jsem se tomu, jak je mi to příjemné. Dnes večer mám přemýšlecí náladu.

Však bylo na to docela pozdě. Přemítala jsem nad řečnickou otázkou "Jak se mohu realizovat, když nemám jedinou minutu volna?".
A přeci jen někdo i pár vteřin volna využívá k realizaci.
Já na to asi nemám.

Spím.

Zdá se mi o jakémsi davovém předstírání, davovém hraní si na živé mrtvé. V rukách všichni pevně svíráme mačety, sekyry a nože, a předstíráme malomocné. Chodíme kolem sebe, pomalu se plížíme tichou ulicí a tváříme se nepřítomně, abychom nestrhávali na sebe zbytečnou pozornost.