Proč máš tu hloupou masku králíka? - Proč máš tu hloupou masku člověka?

25. september 2013 at 23:50 | Kirsten Axe |  Jednorázovky

When I was at school a teacher told me the most beautiful word in the English language was 'cellar door'-and I believed him, even though it's strictly two words, and I made it mine. Many years later, I discovered the word he meant was 'celador'. It's still my favorite.

Zaklapla jsem notebook a po dlouhé době zírání do monitoru jsem si promnula oči. Bříšky prstů jsem kroužila po celém obvodu očních důlku a divila jsem se tomu, jak je mi to příjemné. Dnes večer mám přemýšlecí náladu.

Však bylo na to docela pozdě. Přemítala jsem nad řečnickou otázkou "Jak se mohu realizovat, když nemám jedinou minutu volna?".
A přeci jen někdo i pár vteřin volna využívá k realizaci.
Já na to asi nemám.

Spím.

Zdá se mi o jakémsi davovém předstírání, davovém hraní si na živé mrtvé. V rukách všichni pevně svíráme mačety, sekyry a nože, a předstíráme malomocné. Chodíme kolem sebe, pomalu se plížíme tichou ulicí a tváříme se nepřítomně, abychom nestrhávali na sebe zbytečnou pozornost.



Není to až tak úplně ulice města. Spíše venkova, tichá silnice, a nebe na nás všechny vrhá narůžovělý odstín, jako by se chystalo k letnímu rozednívání.
Na sobě máme zakrvácená trička, roztrhané kalhoty, na cáry rozervané bundy ze rvaček. Vždy se jeden z tiše plížících zblázní, a ostatní se jej chytnou. Strhne se chaotické krveprolití, kde se všichni zabíjíme navzájem. Čistě bez jediného důvodu.

Trochu mi to připomíná hru na poslední židli. Všude panuje dusné ticho, dokud se všichni okolo nezačnou o ni na krev přetahovat.
Popadla jsem první ležící sekyru a utíkala jsem k obrovitému stromu, který i přes to, co se s křikem a smrtí dělo kolem mně, vypadal romanticky. Jako bývá na těch fotkách s narůžovělým nádechem, a na větvích bývají zavěšené žárovky.

Vždy jsem toužila po něčem takovém. Abych měla narůžovělou vzpomínku.

Vyšplhala jsem na něj, ale vzápětí mi došlo, že se tu neukryju. Strom býval velmi dobré útočiště; ale ne pro tuhle chvíli. Mohl mě někdo sledovat. Mohl mě někdo zahlédnout, a bude se chystat mě zabít.

Seskočila jsem a běžela, co mi síly stačily. Ve dlani jsem pevně svírala malou sekyrku, a zastavila jsem se až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že nevím, kam jít. S kým jít.

"Claudie!" volám na spolužačku, která běží směrem ke křovinám, kde jsme kdysi našly opuštěné útočiště.
"Dělej, běžíme k tomu rozvrzanýmu domu,je to odsud kousek,proboha dělej než nás to dostane!"

Majkl v tu chvíli stojí vedle mně a významně na mě civí. Jako by čekal, jak se rozmyslím.
"Ne," oddechuji. "Běžím k druhýmu domu, nemá to cenu, všichni běžej timhle směrem a nebudeme jediní, kdo se tam schová," rozhoduju se, popadám dech a mířím dále po silnici.

Najednou je to všechno nějak pryč.
Vidím cikány, nasraný cikány, jak na mě mávaj, a asi dvacet jich mohlo běžet naproti mně. Všichni kolem mně zmizeli, zůstala jsem jen já, jediná oběť.
Rozběhla jsem se malému shluku domů a rozhodla se vyšplhat na střechu.
Během sekundy jsem byla tam, jenže teď mi došlo, že to nebyl dobrý nápad. Vidí mě, chtějí mě, chtějí mě zabít, a teď se jim to podaří, nemám kam utéct...

Probudila jsem se.

Často přemýšlím nad tím, jestli má film Inception, Donnie Darko a podobné filmy něco do sebe. Jestli je skutečně někde v naší hlavě architekt, kterej si všechny sny staví podle sebe, nehledí na gravitaci, fyzikální zákony, a podrobuje se čiré představivosti nejvyšší volnosti, kterou nezvládám ve svém pravém životě korigovat, a jestli je vůbec možné vnuknout člověku myšlenku skrz spánek. Fascinuje mě ta nepodmíněná alegorie. Jakoby každý detail byl nějaký symbol.

Nevím, proč mám zrovna ve snech nejlepší nápady a proč zrovna ve spánku nacházím možnosti řešení problémů v realitě.

Jednou se vyjádřil můj starý kamarád z dětství Samir Hassan:

What if your pillow could collect your dreams and when you wake up you plug it into your computer and watch them over again.


Proč se prostě občas vzbudím, vědomí stále spí, ale oči mám otevřené, a slyším hluché věty v nekonečném echu?


"Bodáš mě nožem, ostrou čepelí mi zevnitř trháš kusy masa napadrť a křičíš u toho "AU!", divíš se, že tu dlouho nebudu, a je to má vina?"

"Když jsem byla malá, poprosila jsem maminku, aby mi vyprávěla strašidelné příběhy. Vyprávěla mi hororové historky o strašidlech, opuštěných domech a zlých lidech. Obořila jsem se na ni a dávala jí za vinu to, že se jejího vyprávění bojím. Od té doby mi už nikdy horory nevyprávěla."

"Často si představuji, jak stojíme naproti sobě v prázdné místnosti. Hledíme si do očí, mlčíme, nedotýkáme se sebe. Jediné, co vím, je, že jsi rozbil lahvičku s chemií. Proto tvůj pach cítím mnohem více než kdy předtím. A chci tě o to víc."

Jednou bych chtěla uvažovat nad věcmi jako samotný hrdina Donnie Darko. Škoda, že takové lidi neznám.
Jen si občas naliju skleničku vína, pustím si "Sklepní dvířka" od "Útěku z osudu", a přemýšlím, kterými dveřmi utéci z osudu svého..


P.S.: Nejlepší kapely jsou ty, které se uchovaly v paměti jako první. Alespoň já to tak mám. Sladkej Ronnie Radke, kterej je tu občas se mnou už přes pět let.
 

2 people judged this article.

Comments

1 sarush ef sarush ef | Web | 26. september 2013 at 15:37 | React

"Často si představuji, jak stojíme naproti sobě v prázdné místnosti. Hledíme si do očí, mlčíme, nedotýkáme se sebe. Jediné, co vím, je, že jsi rozbil lahvičku s chemií. Proto tě teď cítím víc a víc."

Nejlepší část celýho článku! Zbožňuju to kouzlo ve všech tvých textech. Cítím z toho sílu osobnosti.

2 Klára Klára | 26. september 2013 at 19:45 | React

Skvělý:))

3 X. X. | 27. september 2013 at 20:57 | React

Oh, Donnie je nejlepší film. Úplně mi to změnilo pohled na svět, moje myšlení, celkově pak začneš víc přemýšlet. Ještě mě dostal film The Game, jestli neznáš určitě   se na to mrkni ;) jinak skvělý článek, přijdeš mi hrozně chytrá a zároveň drzá.. :D je to hrozně upřímný. Díky.

4 just saying just saying | 26. november 2013 at 17:19 | React

nechci být zlý nebo kritický..ale pokud už hodláš psát anglicky, nauč se to. máš tam nespočet chyb..některé i začátečnické.. a to je veliká škoda.

5 kirstenaxe kirstenaxe | 4. december 2013 at 22:05 | React

[4]: Byla jsem líná opravovat chyby po mých přátelích a citacích z filmu stažených z internetu. A teď jsem ještě línější než tenkrát.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement