Radovánky s rodiči

4. december 2013 at 23:51 | Kirsten Axe |  zážitky

Byl to pro mně zvláštní moment po tak dlouhé době opět otevřít Blog.cz. Najednou jakobych se vrátila zas do starých časů, kdy jsem psávala častěji, i několikrát měsíčně. Najednou se mi vybavilo, o čem všem jsem chtěla během těch dvou měsíců psát, ale bohužel se zmůžu jen na to, že si teď v deset večer vařím květákovou polívku. Majklova máma měla skvělej recept; prostě brambory, hlavní zelenina, vařit, smetana, rozmixovat.

Proto mám teď pět minut na to, abych se zas rozepsala.

Najela jsem do svých poznámek v mém nezničitelném mobilu, kam jsem si postupně ukládala úryvky myšlenek, které mě během dne napadly. A teď strašlivě lituju toho, že jich nebylo víc. Zase jakobych dva měsíce na svém internetovém deníku nežila.



Michael, 2013/11/16/ 3:53 odpol.
- Tak?

Kirsten 2013/11/16/ 3:54 odpol.
-

Michael 2013/11/16/ 3:55 odpol.
- Zlato, někoho se zeptej, potřebuju, aby to šlo na polystyren a potřebuju s tim vyhladit plochu.

Kirsten 2013/11/16/ 3:55odpol.
- Tenhle má 300 ml a je to ten, co jsi mi ukazoval, akorát v jiným balení.

Michael 2013/11/16/ 3:55 odpol.
- Tohle se mi úplně nezdá, zeptej se někoho.

Kirsten 2013/11/16/ 4:02 odpol.
- to mi právě říkali, že ten druhej v oddělení barev je lepší, akorát má 250 gramů

Michael 2013/11/16/ 4:05 odpol.
-Tak ho vem, kdyžtak si sjedu pro druhej zejtra. Kup to, ale řekni někomu, že to chci brousit šmirglem, nechci, aby se to znovu posralo.

Kirsten 2013/11/16/ 4:07 odpol.
- Hele řekli mi, že to menší je ono. Budeš to pak ještě ředit?

Michael 2013/11/16/ 4:07 odpol.
-Spíš ne, řekni někomu, jaký s tím mám úsmysly a měli by ti poradit. Promiň za ty starosti :(

Kirsten 2013/11/16/ 4:08 odpol.
-Už jsem se ptala a řekli mi, že mám vzít to Clou těch 250 za 65 kč, maj tu různý druhy barev, chceš bílou?
Vždyť se nic neděje, miláčku. :)

Michael 2013/11/16/ 4:09 odpol.
-Bílá, tak to vem, snad mi to vystačí. :)



První poznámka; nehulím.

Vlastně docela i jo, všechno je při starým. Jednou za čas si dám s kamarády u pivka nebo s přítelem, dvě hodiny se směju, všechno jídlo mi připadá božské, a pak jdu domů spát. Nejlepší je na to si pustit některý díl ze Simpsonových nebo pořádný horor. A mít aspoň dvě stovky v pěnežence, abyste si koupili tři balíčky Arizonek, maxibalíček chipsů, zmrzlinu, pytlík pendreků, a kdybyste měli opravdu veliký chuťový problém, tak zbytek peněz utratit na levné sushi, které dělají číňani naproti v ulici.

Nejlíp s hromadou sójovky.

Bam.

Přiznám se, že mne trochu zahalila pokrývka podzimní deprese, a nebylo mi nějakou dobu úplně dobře. Trpěla jsem mírnou paranoiou z lidí okolo sebe a připadala jsem si lehce asociální. Venku hnusně, škola do šesti, a nějak se to na mě navalilo.

Ležela jsem v posteli s přítelem a dívali jsme se na film.
Přišla máma a sebevědomě si sedla na okraj postele.

"Máš nějakou depku,co?"
"Proč?" vyhrkla jsem ze sebe.
"No máš, já to vím, tak mi řekni, o co jde."
"No...nemám. Proč se ptáš?"
"No máš! Tak mi to řekni, proč trpíš těma svejma depresema!"
"Ale já ničím netrpím,"začala jsem se nervózně usmívat a kousat si u toho ret.
"Tak co, hulíš trávu nebo ne?"
"Prosim?" zajíkla jsem se.
"No tak jo nebo ne?"
"No... jednou za čas, třeba jednou za měsíc, nebuud Ti lhát," zrudla jsem a letmo šťouchla nohou přítele pod peřinou. Ten si vzal notebook na kolena a nervózně si projížděl zeď.
"Proč to děláš? S kým? Kdy?"
Zmocnila se mě mírná panika a trochu mi zřídnul pravidelný dech. Celou dobu jsem se zahanben dívala na rám pootevřeného okna a polykala zvětšující se knedlík v krku. Přerušovaně jsem ze sebe soukala slova v nejhorším možném očekávání.
"Jednu za čas. S kamarády. Jen tak, ze srandy. Třeba. Když jsme v hospodě... no a...někdo to třeba přitáhne, ubalí. tak si dáme. Dvě hodiny se smějeme blbostem, pak se rozejdeme a jdeme domů. Uf."
"To tví kamarádi musej bejt dobrý narkomani."
"Nemám kamarády feťáky!"
"Ale máš, a sama jsi taková. Moc dobře víš, jak jsme to měli v rodině, teď do toho spadneš i ty. Jak by se ti líbilo, kdybys přišla domů a viděla mě, jak jsem sjetá?" stiskla rty do úzké čárky a propichovala mě pohledem.
Myšlenkami jsem zamířila do své komnaty představivosti a v duchu se tomu začala smát. Máma by určitě byla vtipná.
"Asi by to bylo divný," špitnu, a zaženu svoje myšlenky.
"Mně jenom mrzí, že za to utrácíš peníze. Moje peníze, který ti dávám."
"Neutrácím za to, vážně ne," odpovídám popravdě a přemítám nad tím, že padesátikoruna investovaná jednou do měsíce není až zas tak strašné.
"Furt potkávám na ulici zhulený a zfetovaný mladý lidi, copak si vážně neuvdomuješ to, jak jsou drogy špatný? zkusila jsi někdy kokain, pervitin nebo podobný svinstvo?"
"To asi chodíš na zvláštní místa, mami, já nikoho takového nepotkávám. Na nic jinýho nemám odvahu ani pomyšlení, stačí mi vědět, jak dopadlo pár mých známých," pokračuju v konverzaci a nervózně se štípu do kolen pod peřinou. Je mi to tak trapný o tom mluvit. "Jak jsi na to vůbec přišla?"
"Víš, že ti nerada lezu do soukromí, víš, že to nesnáším. Nezajímá mě, jak žiješ svůj život, o čem se bavíš se svými přáteli a podobně, ale rozbil se mi počítač a šla jsem na ten tvůj. Furt tam něco pípalo a já jsem nemohla pochopit, odkud to pípá. No a tak jsem zjistila, že je to ten tvůj fa-ce-bók a že ti píše nějaká kamarádka. Moment, bylas ty vůbec dneska ve škole?!"
"Jo, proč bych nebyla?"
"Byla jsem u tebe na počítači ve dvanáct a ty sis tam psala s nějakou kamarádkou!"
"Uhm. V čem je problém? Měla jsem v tu dobu volnou hodinu a po ruce mobil."
"A to jako přes mobil mluvíš na fa-ce-bóku?"
"Mami, kupovalas mi tarif s internetem v mobilu. Fa-ce-bók nevyžaduje extra připojení přes jiný planety, stačí k tomu internet."
"Jo aha. Tak budu pokračovat! Furt ti to tam pípalo a já to CHTĚLA zavřít, ale najednou mi sklouznul zrak do tvých zpráv a zrovna jsi tam měla najetou zprávu o tom, že jsi o víkendu hulila! Normálně by mě to nezajímalo, ale když jsem viděla, že hulíš, tak jsem si to rovnou přečetla celý."
"Jasně, jen tak ti sklouznul pohled, jojojo, mami, a najednou ti pak sklouznul zrak na celou konverzaci, to je mi divný," zaznamenala jsem ve svém hlasu mírné rozčilení.
Přítel vedle mně potají projížděl historii.
"Večeři máš na stole," odmlčela se a odešla z pokoje. Rozčilená jsem odrhnula peřinu a šla za ní, abych si nalila sklenici vody.
"Co je to tmel?" ptá se zničehonic.
"Sádra, cement, nevim, jak to nazvat, proč se ptáš?" odsekla jsem ji a upila jsem několika velkými doušky trochu vody.
"Projížděla jsem ti zprávy s Majklem, a psali jste si o nějakým tmelu."
"Majkl dělal do školy stojánek na notebook z polystyrenu a potřeboval tmel na vyhlazení, měl rodinnou oslavu a já neměla co dělat, tak jsem pro něj jela do Hornbachu."
"No já jsem viděla ten tvůj tmel, hledala jsem ve slovníku význam toho slova a zjisitla jsem, že je to nějakej krycí název pro drogy!"
"Mami, to je blbost," vyprskla jsem smíchy.
"Ne, to teda není! Nevím, jak vy mladí nazýváte ty vaše drogy!"
"Vážně si myslíš, že šňupeme cement, vyskládáme si to na šmirgl, aby se pěkně sedřel nos a tím se líp sjedem?"
"Já to viděla v tý konverzaci"
 

4 people judged this article.

Comments

1 E.K. E.K. | 5. december 2013 at 14:54 | React

Kirs, tak to se povedlo. :D Četla jsem to v autobuse a ten pán sedící vedle nechápal moje výbuchy smíchu.

2 Aurora Aurora | 5. december 2013 at 16:17 | React

koniec ma fakt pobavil :D :D :D

3 Aurora Aurora | 5. december 2013 at 16:17 | React

koniec ma fakt pobavil :D :D :D

4 xxx xxx | 5. december 2013 at 19:09 | React

Vtipný no :D
Trochu mi to připomíná tu scénu z LOL^^

5 Salajova Salajova | 5. december 2013 at 23:12 | React

Mna by asi kleplo keby si moja mama číta (aj ked náhodou) môj fa-ce-bók :D A áno, píš častejšie :).

6 sarush ef sarush ef | Web | 7. december 2013 at 13:22 | React

Hahaha, matky si prostě spojí úplně všechno.

7 Mary Mary | 8. december 2013 at 13:26 | React

Hahaha, díky bohu, že mám notebook zaheslovanej :D a piš prosím častějc! Hrozně dlouho jsem čekala na tvůj článek :)

8 kannca kannca | Web | 8. december 2013 at 17:01 | React

Tak to je naprosto supr!:D

9 Bels Bels | Email | Web | 23. december 2013 at 15:22 | React

Nemám zaheslovanej notebook, ale maminčino přiznání, že mi v něm šmějdí, bych asi takhle nepřešla :-D

10 Luci Lestrange Luci Lestrange | Email | Web | 25. december 2013 at 0:30 | React

Ten rozhovor s mámou mě zabil, to je fakt dokonalý. :D

11 Martens Martens | 31. december 2013 at 19:04 | React

Článek je opět bezvadnej:) kdopak je to na té fotce s tebou?:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement