Devět dvacet

6. february 2014 at 17:32 | Kirsten Axe |  zážitky

Sedím v koženém pracovním křesle, které je přeplněné zcela novými kusy oblečení, které jsem si koupila předevčírem. Nesnáším nakupování oblečení.
Mám totiž pak ještě větší pocit, že nemám co na sebe a pokaždé se sama sebe ptám, co jsem to proboha do té doby, než jsem si je pořídila, nosila předtím.

Momentálně zírám na svůj ulomený špičatý nehet, jehož půlku jsem zanechala v berlínském pohádkovém pokoji se sedmi trpaslíky a Sněhurkou na Wittelsbachstraße. Nešťastná náhoda se stala v tu nejlepší chvíli,když jsem se pokoušela odsunout skříň s minibarem, který nechladil. Doteď ta bolest v tom prstu trvá.

Povzdechuju si.
Spíš nostalgicky než unaveně nebo jako bych neměla co říct. Já toho mám vlastně co říct až až. I to, jaké byly dny v Berlíně, i novinky o Cosmopolitanu, o mém Silvestru, o mých hezky strávených dnech, o stížnostech na školu, kde trávím 46 hodin týdně...

Ráno jsem si vzpomněla na jedno slunné odpoledne. Měla jsem na sobě červené jendoduché tričko s komiksovými postavičkami, z nichž si jedna rve srdce z těla a podává je té druhé, která pouští slzy a tváří se poněkud vděčně a nečekaně. S každým krokem mi cinkaly o sebe obě dvě nohavice. Byly to moje nejoblíbenější džíny všech dob. Propíchané alespoň padesáti spínacími špendlíkami a různými plackami s podobně pochybnými obrázky,jako jsem měla na triku. Na nohách jsem měla svoje první a nejoblíbenější fejkové conversky se zahnutým kotníkem, na kterém byly bíločerné hvězdičky. Strašně přeplácané klišé. A na hlavě samozřejmě výbuch propan butanu v kombinaci se záchodovu štětkou; vše doladěné patkou, přes kterou jsem témě neviděla.

Stála jsem na Černém mostu u metra a čekala na podobně stylizovaného kluka, který měl na kalhotách těch špendlíků a placek třikrát víc než já. Jmenoval se Twinkei a měl uhelnou patku a místo roztahováků v uších zlámané konce od štětců a strašlivě sešlapané vansky s hladovým žralokem. Strašně se mi v tu dobu líbil, byl vtipný a poslouchal tu nejmodernější hudbu té doby, Alesanu, Underoath a Bring me the horizon.

Čekala jsem na něj přímo u výlezu asi deset minut, když ke mně přišel chlápek v triku s deskami a ptal se mě, jestli bych si nechtěla zařídit levné životní pojištění. Řekla jsem mu, že mi je to k ničemu, když mi není osmnáct.
"A kdy Vám bude? Že bychom to teď klidně sepsali na později."
"Za šest let."

A teď tady sedím a vybavuju si to jako starej film, ale rozhodně ne něco, co bych sama prožila. Sedím tady stále s natupírovanými vlasy, rudými špičatými nehty, kožené bundě a v koženkovém tričku, legínách se skotským vzorem a podpatkami tak vysokými, že bych si na ně ve dvanácti nikdy netroufla.

Sedím tady a tupě zírám na svoji porodní knížku, a se slzami v očích hledám čas, kdy jsem se narodila. Máma si to nepamatuje. Prý někdy v devět dvacet. Nebo osm patnáct. Její dvě děti jí splynuly nějak dohromady.

Ve dvanácti jsem si tak přála mít osmnáct. Mít práci, maturovat na gymplu, mít skvělý kamarády a bejt zopdovědná a dospělá. A místo toho tady sedím s trojkou z chování na vysvědčení, bez brigády, s nádherným dvou a půl letým vztahem a školou, která mi bere tři šest osmin mého času. Ale jsem šťastná.

Děkuju Vám z avšechna přání. Napíšu sem informace k oslavě, kterou budu pořádat za dva týdny, a pořádně se všichni ožereme. Chci svoje narozeniny strávit s přáteli, kteří mě dobře znají, i když mě nikdy neviděli. Kteří jsou tady na mém blogu se mnou několikátým rokem, a kteří mi ask zamořují prosbami o článek.

Jsem dospělá.

Happy birthday to me!

 

3 people judged this article.

Comments

1 may may | 6. february 2014 at 18:16 | React

Fascinující, jak kdysi vzdálená budoucnost vypadá najednou tak jinak, když se na ni díváme zblízka.
Neznám tě, ale všechno nejlepší.

2 fendsterovci fendsterovci | Email | Web | 6. february 2014 at 23:58 | React

Veľmi dobrý článok. Rozumne napísaný :)

3 Aurora Aurora | Web | 7. february 2014 at 16:35 | React

jo, tak ešte raz, všetko najlepšie k tým vysneným osemnástinám, nech sa s Majklom darí a nech ti to píše. ask som ti prianíčkom zahltila a taktiež dávnejšie prosbami o článok, tvoj štýl mi chýba. :)

4 Kačka Kačka | 10. february 2014 at 15:13 | React

Velká škoda že nepíšeš články častěji,vždycky se na ně těším jak babka na důchod.Je to totiž něco jiného,co člověk na jiných blozích nenajde.
Jinak:krásné narozeniny a hodně dárků :-)

5 Baby V Baby V | Web | 15. february 2014 at 16:03 | React

krásně se čte:-) Co se stalo s tím klukem?

6 Baby V Baby V | Web | 15. february 2014 at 16:03 | React

krásně se čte:-) Co se stalo s tím klukem?

7 rf rf | 3. march 2014 at 16:50 | React

Každý ked bol malý chcel byť dospelý... :/ ale super článok ako vždy, dýcha z neho nostalgia a krásna fotka :).

8 C. Darko C. Darko | Web | 15. march 2014 at 12:29 | React

Vždycky jsem chtěla mít devatenáct. Nechápu proč, proboha, zrovna 19? Snad jenom proto, že budu mít po matuře... No teď mě to děsí. Bože, jak moc bych se chtěla zaseknout teď, v sladkejch šestnácti...
Nevím, jestli už jsi někam psala nové informace o Cosmopolitanu, nevím jestli sama nějaké máš, ale snad nebude moc opožděný popřát ti hodně štěstí :)

9 kannca kannca | Web | 29. march 2014 at 12:17 | React

(Hodně opožděně) Všechno nejlepší! :) A nesmutni, je to jen postnarozeninová deprese. Mně bylo ve středu 20. Cítím se na 16. Nikdy jsem nechtěla bejt takhle "stará", dospělá a zodpovědná, ale holt s tim nic neudělám..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement