June 2014

12 let poté

22. june 2014 at 21:25 | Kirsten Axe |  zážitky


Docela dávno jsem se rozhodla, že ve svém rodném Rusku chtít žít nikdy nebudu. A s tím se samozřejmě pojilo i příslušné občanství, které mi v životě právně nadělá víc škod než užitku. Podívala jsem se sama na sebe a popřemýšella nad tím, jestli se vůbec jako Ruska cítím. Samozřejmě, že si nechám polichotit od dolézavých turistů, kteří nemají do čeho píchnout. Taky ráda vytřu zrak nadmíru nevychovaným a povýšeným ruským turistům, kteří asi předpokládají, že jim Češi budou lízat palce u nohou.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli by se třeba nemohlo v budoucnu někdy stát, že bych toho rozhodnutí litovala (třeba kvůli světové válce,haha), ale koneckonců - vždyť já česky i přemýšlím! - a tak moje žádost o změnu občanství skončila na matrice.

Vlastně mě ta žádost stála párek zauzlovaných nervů, protože mě furt posílali na cizineckou policii, kde mají snad ten nejhorší úřadový systém, jaký jsem kdy viděli. Lidé bez ohledu na to, jaké číslo mají na tom debilním papírku, tak mezi sebou předbíhají a zkuste Nigerijcovi vysvětlit, že jste tu byla první. Odpoví vám, že se mu doma vařej manioky.

Ale nejhorší, úplně nejhorší tam byli Rusáci. Těm je úplně jedno, že jste objednaní na půl jedenáctou. Přijde celá skupinka nafiflených padesátnic se zlatem okolo všech končetin a po chvíli handrkování vám odpoví, že jste malej zasranej fracek, a pokud vám to vadí až tak moc, tak si taky někoho předběhněte.

No ale to neni to podstatný, chtěla jsem se původně dostat někam úplně jinam, a to k mým ztraceným vysvědčením ze tří základních škol. Jako poslední věc mi na matrice oznámili, že jsem povinná přiložit úplně všechna vysvědčení, a je jim zatraceně jedno, že je poslední týden školy.

Tak jsem teda šla. Na FZŠ Mezi Školami.